POBYT VE TMĚ – TERAPIE TMOU
TMA
klidná, tichá, všeobjímající … léčivá
… na konci malé vesnice obklopené přírodou – ve svatyni na klidném místě velké přírodní zahrady harmonizačního centra.
Ve Tmě si můžete plně odpočinout jste-li stále „v jednom kole“ a přirozeně nechat rozpustit myšlenky i pocity neklidu, smutku, prázdnoty… Bez úsilí či meditace přímo vstoupit do přítomnosti – zkušenosti Bytí samotného, klidu a lásky – a zde nalézt odpovědi na všechny vnitřní otázky ohledně sebe sama – podstaty a smyslu svého života.
Píšeme Tma velké T, neboť právě ona ukazuje hloubku našeho Bytí a oslabuje povrchní problémy, které se nám mohou zdát více či méně důležité. Do svatyně tedy můžeme vcházet s úctou, důvěrou a vnitřní pokorou.
Citace z knížky Dunkelterapie Holger Kalweit : “ Temnota říká: problémy jsou jenom částí povrchního Já, složeného z individuální historie, sociálního Já a kulturního Já. Toto povrchové Ja se však nedotýká našeho pravého bytí.“ Výše uvedenou knihu doporučujeme k přečtení.
Tak jako je život cestou a cesta životem … je místem pro pobývání ve Tmě maringotka, které říkáme TMARINGOTKA. Prostor uvnitř je izolovaný, dokonale zatemnělý, energeticky čistý. Je zde malá předsíňka s policí a pobývací část obložená dřevem (přírodní dřevěné lůžko s matrací, velký sedací vak, meditační polštářek), paravánem oddělená koupelna. Větrání je zajištěno vzduchotechnikou s rekuperací. Vytápění sálavým topným panelem.
Průvodcem – opatrovníkem je Tomáš, se kterým se můžete blíže seznámit na konzultační schůzce. Sám prošel pobytem ve Tmě a má také víceletou terapeutickou a meditační praxi. To je výhodou pro Vaši podporu a zejména v komunikaci, která probíhá na Vaše přání – v uvolněné a otevřené atmosféře, v naslouchání a přijetí všeho, co se ve Vás odehrává.
Jednou denně průvodce přináší jídlo – domácí – a je k dispozici v případě žádané konzultace. Předem – v průběhu úvodního rozhovoru – se domluvíte na ideálním způsobu stravy – vegetariánská, veganská ( bez mléčných výrobků, vajec, medu atd), RAW vitariánská – živá strava, bezlepková… Voda k pití je k dispozici stále, čaj, oříšky, sušené i čerstvé ovoce také.
Délku pobývání ve Tmě si volíte sami – jak to vnitřně cítíte. Vhodná délka je 7 dní, delší pobyt nejlépe v sedmidenních cyklech. Během prvních 3 dnů se mysl zklidňuje, následně se vytváří prostor pro hlubší spojení se sebou. Pro vyrovnání spánkového deficitu je možné ve Tmě pobýt 3 dny.
Příspěvek je 1800,- Kč na den.
Nejbližší volné termíny:
27.11. – 4.12. (7 dní) 4.12. -11.12. ( 7 dní)
11.1. – 18.1. ( 7 dní). 18.1.- 25.1. (7 dní)
25.1. – 1.2. ( 7 dní) 8.2. – 15.2. ( 7 dní)
15.2. – 22.2. ( 7 dní) 22.2. – 1.3. ( 7 dní)
22.3. – 29.3. ( 7 dní)
dále po dohodě 
…ZVOLILI JSTE TMARINGOTKU PRO POBÝVÁNÍ VE TMĚ ? … Můžete si domluvit a zarezervovat termín: na e-mail nadobremkonci@centrum.cz nebo tel: 775 345 365
volné termíny je možné upravit – např. propojit, zkrátit
Jakékoli otázky Vám rádi zodpovíme – viz kontakt výše.
Bude-li termín volný (nebo se domluvíme na jiném vhodném) pošleme Vám přihlášku. Rezervace je platná po uhrazení zálohy ve výši alespoň 50 % z celkového příspěvku. Zbylá část je splatná v den nástupu do Tmy.
Dopravit se k nám můžete vlastním autem – parkování přímo u nás … nebo autobusem či vlakem. Rádi pro Vás zajedeme do některého z okolních měst – Ledeč nad Sázavou, Zruč nad Sázavou, Loket u Čechtic …
TMA
Milá tmo, ano já,
– uznávám a zůstávám –
všechno ti tu předávám.
Ukazuješ obrázky
a i s troškou nadsázky-
omlouvám se neboť vím,
jakpak si s tím poradím …
To smutné a mrzuté
i to hodně ukrutné,
že to vlastně je i není …
je v tom nějaké překvapení?
Jen pouhý klam překrývá nás,
když rozplyne se, je tu ZÁŘ.
OPTIMISTICKÁ
Z klidu vše vzniká,
do klidu se vrací.
Klidu se nic nedotýká,
i když se ego ztrácí 🙂
TMA
Tma si vás zavolá. Poklepe vám na rameno: „Co takhle se blíže poznat?“ ..a vy hned víte, že má na mysli oba významy..
Přijmete její pozvání a vstoupíte. „Tak takhle to u tebe vypadá, máš to tu moc pěkné, až oči přechází:-)“…“Děkuji za lichotku, víc už u mne neuvidíš. Sice se tu výborně najíš;-), ale věděla bych o prostoru, kde je teprve na co se koukat.“… No, co už, víc tohoto tady asi opravdu už neuvidím,.. tak vstoupíte. Vstoupíte do nitra. A zde spatříte pokojíček, který nemá žádný jiný na planetě. Je jen váš. Tak jako všechny ostatní i on má svůj příběh a je plný, doslova přeplněný k prasknutí, důležitými doplňky, vychytávkami, nezbytnostmi, zcela jasnými názory a postoji, obavami a strachy, připoutanostmi a lpěním a a a…..a vším dalším, co, rozhodnete-li se nechat zlákat neonově blikající směrovkou visící v prostoru ´chceš vědět, kdo jsi?, budete muset opustit…ošíváte se – tohle všechno je ale přece Moje, celý život jsem to sbíral, co bych bez toho byl?!!..
Ale stejně vám to nedá a jdete dál směrem, který vám nápis ukázal. Cesta je jasná. Pro někoho. Pro jiného spletitá a občas se musíte vrátit, můžete i tápat a stát na místě…ale třeba budete mít štěstí a všimnete si po cestě jemných šipek udávajících směr. To Bůh k vám skrze Tomáše láskyplně, citlivě, s humorem a lehkostí promlouvá a ukazuje, kudy dál. A třeba dojdete až k jádru jeho sdělení o principu tmy – pasivita, přijetí, odevzdání…
Pokud se má stát, a je to mimo vaši vůli, je vám dovoleno skrze hlubší a hlubší roviny (a je jich mnoho) přijímaní a odevzdávání vstoupit tam…do prostoru Bytí…splynete s ním, vpije se do vás, naprosto vás prostoupí… Odevzdali jste poslední zbytky vaší individuální existence, zůstalo pouhé vědomí JSEM……
A co bylo dál? Slzy nekonečného vděku, úlevný smích spolu s Tomášem, jak prosté to je. SAT ČIT ÁNANDA. Bytí Vědomí Blaženost. V Jednotě.
A jaký to má konec? No ten nejlepší samozřejmě. Žádný jiný po tomhle zážitku ani není možný, neboť VŠE se děje pro nás…(nehledě na to, že žádný konec ani není možný…:-)
DĚKUJI s hlubokou vděčností
Ahoj Tomáši a Lucko,
posílám zpětnou vazbu na pobyt ve tmě ve Vaší Tmaringotce.
Na přelomu roku jsem prošla mým prvním pobytem ve tmě, a to v Tmaringotce u Tomáše a Lucky. Vstupovala jsem do ní se smíšenými pocity těšení se, očekávání a zároveň strachu z neznáma. Ten se ale okamžitě rozplynul a já se ve tmě cítila naprosto bezpečně a klidně. Překvapilo mě, že jsem první dny měla jen minimální potřebu spánku. Tomáš mi byl skvělým průvodcem. Velmi jemně a citlivě mě nasměrovával, nabízel, jak se mohu na určité „věci“ podívat jinak. Díky jeho vedení jsem došla k několika uvědoměním, včetně pro mě naprosto překvapivého pohledu na silnou bolest zad. Ta ke mně přišla třetí noc a nereagovala na nic. Až s tím uvědoměním, jak mohu bolest pustit, odešla jak lusknutím prstů. Podařilo se mi dostat do příjemného stavu klidné existence s jemnou blažeností, který jsem si užívala až do konce pobytu. Nemohu opomenout skvělé vegetariánské jídlo. Ve tmě si člověk užívá a vychutnává každé sousto daleko intenzívněji. I kdyby člověk ve tmě nedošel k žádným uvědoměním, různým poznáním a hlubokému klidu, už jen to, že se na týden odřízne od veškeré komunikace a informací, je naprosto očistné. Tenhle odstup od informací si uchovávám i dál, také mi zůstala menší potřeba jít a více vnímám, co jím. Celkově se cítím ve větším klidu, často zastavuji neužitečné myšlenky a uvědomuji si, že všichni jsme JEDNO. Tohle poznání mi často přijde až úsměvné. 😊 Už teď vím, že si pobyt ve tmě opět někdy dopřeji.
Mějte se krásně.
Lenka
Ahoj Tome a Lucko,
minulý týden jsem relaxovala u Vás ve Tmě. Byl to naprosto zklidňující a harmonizační zážitek. Než jsem přišla měla jsem pocit, že mám hlavu naprosto přeplněnou k prasknutí ( práce, doma, vztah…) Pak se začalo vše uklidňovat, zapadat do sebe, nastalo několik “ aha“ momentů. Cítila jsem se tam naprosto v pohodě, často přicházeli pocity štěstí. A ještě teď na světle jsem v pohodě, neřeším co není důležité, a celkově si užívám klid a pohodu. A samozřejmě top je Vaše kuchyně… bezkonkurenčně to nejlepší co jsem jedla. Nějaké recepty jsem našla na Vašich stránkách, ale přesto poprosím ještě o recept na placičky se sýrem, případně ovesné sušenky – ten první den byly myslím kakaové 🤔🙂
Děkuji a přeji krásné a klidné dny.
Ilona
Když jsem se rozhodl, že by pro mne mohl být pobyt ve tmě důležitý, začal jsem hledat vhodné místo.
Některá byla daleko. Některá na mne působila neosobně. Ta, která nabízejí vzájemně nezávislá místa pro několik lidí mne nelákala. Nechtěl jsem do města, ale někam do přírody. Nejsem vegetarián a ač nemusím mít maso každý den, rád bych někam, kde to bude dobré (i v tomto směru jsem byl příjemně překvapen a potěšen).
Tak jsem vybíral a když jich zbylo jen pár, srdce mne nasměrovalo do Hněvkovic.
A jsem za tu volbu rád. Co jsem očekával, toho se mi dostalo a mé záměry byly naplněny, ale navrch ještě mnoho dalšího nečekaného a dobrého. A to i díky laskavé péči Tomáše, který mne na začátku před samotným vstupem do tmy uvedl do situace a během pobytu mi byl pozorným průvodcem, který mne nechal v samotě, když jsem to potřeboval a stejně tak mi bez zaváhání poskytl rady a konzultaci v momentě, kdy jsem si o to řekl.
Nevím, jak probíhá pobyt ve tmě někde jinde, ale uvažuje-li o tom někdo, zde je dle mého názoru vhodné místo, kde najde krásné prostředí, dobrého průvodce a pozornou nevtíravou péči.
Děkuji ti Tomáši
Milá Lucie a Tomáši,
posílám velké DĚKUJI skrze své srdce. Poprvé v životě jsem byla zavolána Tmou a nasměrována do Vaší maringotky uprostřed světa, který jste spoluutvořili ze srdcí vašich.
.Je to cítit z každé květiny, z každé bytosti, která oživuje a obývá tento prostor Chaloupky na dobrém konci <3, z každého sousta, které nabízíte, sami pěstujete, zpracováváte a obdarováváte jím i sebou. ..
Tomáši, Tobě děkuji za Tvoji moudrost, hluboké příběhy a klid, který nabízíš…nemluvě o fantasticky chutném jídle :o).
Pro mě to byla nejlepší dovolená, jakou jsem si dovolila věnovat sobě, svému tělu i duši, kdy jsme spolu mohli tančit a zpívat v nekonečném časoprostoru a zažívat hluboká dojemná setkání se sebou ..
s Ním…s Tím… s Ní…ať už má jakékoliv jméno a rod.
Lucie, Tobě děkuji za vnímavé žití léčivé ženskosti a každé lahodné sousto, které prošlo Tvýma rukama.
Děkuji vám i vašemu prostoru a těším se "někdy!" zas….
S radostí
Lenka
13.8.2023
Ahoj.
mám čerstvou zkušenost z minulého týdne s Pobytem ve tmě u Tomáše a Lucky. Místo jsem si vybrala na doporučení kamarádky a dobře jsem udělala. Tomáš jako průvodce byl jemný, laskavý a jeho slova pohladí. Lucka výborně vaří, moc mi chutnalo, i když jsem toho vlastně neměla ani potřebu moc jíst. Pouhé tři dny mi splynuly v jeden. Neskutečně rychle to uteklo. Stav absolutního klidu, pohody a splynutí s tmou, s tichem a se svým nitrem. Uvědomila jsem si spoustu věcí. A stále se snažím jet v nastoleném modu, který mi, jak doufám, ještě nějakou dobu vydrží. A už teď jsem rozhodnutá pobyt zopakovat a zřejmě už i na delší dobu.
Zdravím.
Při rozhodování, kde absolvuji pobyt ve tmě, jsem nechal na své intuici a pocitu. Zde u Tomáše a jeho rodiny byl ten pocit nejlepší a jsem rád, že jsem si je vybral. Tomášova péče byla se vším všudy a poskytoval mě i jeho moudré uvědomělé rady, které vám mohou jen pomoci na cestě v hledání. Ve tmě jsem strávil týden a byl to ten nejlepší způsob, jak rychlejším procesem prozkoumat svůj vnitřní svět a uvědomit si svou podstatu. Už před tmou jsem se věnoval meditacím a naučil jsem se vytvářet ticho a klid v mysli a občas jsem měl takový velice příjemný pocit, ale nevěděl jsem odkud to přichází. Tak jsem se rozhodl najít to ve tmě. Pobyt mě v tom hrozně moc pomohl. Když jsem se po pobytu vrátil domů, šel jsem ještě meditovat a v tu chvíli jsem to celý pochopil. Otočil jsem svou pozornost na sebe a začal jsem si uvědomovat sám sebe, jak na sebe hledím tou svou vnitřní pozorností. Mysl u toho nebyla vůbec přítomna a mě zaplavilo po těle úplný blaho. Ten pocit blaha proudil z toho uvědomění, že k tomu vlastně mysl vůbec nepotřebuju v uvědomování si sebe a nic víc jsem dělat ani nemusel, vše bylo takhle dokonalé. Je to pocit, že v tomhle stavu už máte úplně vše a nic víc nepotřebujete. Naprosto to vystihuje co mě Tomáš říkal ve tmě. Jde o to nechtít, nemít a nevědět, což právě pramení z mysli, ale ta tam se mnou v tu chvíli nebyla. Nebyl tam se mnou nikdo, kdo by měl tyhle potřeby chtít, mít nebo vědět. Vy doslova jen Jste, nic neděláte a vychutnáváte si ten nádherný pocit. To hluboký pochopení ale nejde rozumem uchopit. Mysl to nikdy nepochopí. Celé je to tak jednoduché, až je to těžké.
Mockrát tímto děkuji Tomášovi a doporučuji pobyt všem, kdo kráčí po cestě za sebepoznáním. 🙂
Před několika dny jsem se vrátila z pobytu ve Tmě. Nezvolila jsem si ho sama, ale dostala jsem ho jako dárek k narozeninám. Po prvotním ohromení přišel pocit, že to tak má být.
Vplutí do Tmy bylo jednodušší, než jsem si představovala. Nepřišla žádná panika, nejistota, jen pocit bezpečí, přijetí a skrytých možností. Žasla jsem, kolik barev a podob má Tma. Zjišťovala jsem, jaké je to být sama se sebou, nemuset nic dělat a zároveň nemít co dělat. Ukazovalo se, kolik pohybu se odehrává uvnitř mé hlavy.
Druhý den jsem se rozhodla vzdát Tomášových vynikajících jídel a přejít na půst. Znamenalo to připravit se o další dobroty, požitek z jídla potmě a vlastně i o možnost příjemného rozptýlení v tom dlouhém čase. Tělo mi ale dávalo najevo, že jídlo nepotřebuje, tak jsem ho poslechla. Nebyla to pořád procházka růžovým sadem. V souvislosti s detoxikací se začaly hlásit různé tělesné neduhy, které jako by čas ještě protahovaly. Každopádně jsem si na nich mohla dobře zkoušet, jak funguje mysl a pozornost.
Postupně jsem silně vnímala vnitřní zpomalování, ztišování a ustávání myšlenkového mumraje. Nedostavily se žádné vize nebo zvláštní schopnosti, o to jsem ale ani nestála. Zato jsem s Tomovou citlivou a jemnou podporou objevila to, co jsem hledala. Spojení „být v klidu“ pro mě nabralo úplně nový význam. Uvolnění, ticho, klid, láska, jen čirá existence bez hranic a omezení… Tomovy odpovědi na mé otázky (kolikrát ještě ani nevyslovené) mi osvětlovaly nepoznané souvislosti, vše do sebe zapadalo a skládalo se do smysluplného celku.
Pak přišel den, kdy jsem měla opustit Tmu a vrátit se do starého známého světa. Těšila jsem se. Svět, který se mi ukázal, nebyl stejný. Začalo to zpěvem prvního ranního ptáka ještě za tmy – dohnal mě k slzám. A to dojímání a úžas pak pokračovaly celý den – hra prvních světelných paprsků pronikajících do Tmaringotky, první jídlo po půstu, přátelské olíznutí od Tary, síla a proudění nespoutaného čerstvého vzduchu, nádhera každé jednotlivosti i celku. Uvědomila jsem si, jak často jsou tyto úžasné věci nedoceněné, považujeme je za obyčejné a samozřejmé. Moc bych si přála, abych si toto vnímání zachovala i přes nástrahy každodenního života a abych si nadále udržela spojení s nalezeným vnitřním klidem.
Odcházela jsem s obrovskou vděčností, že jsem to mohla prožít, právě tam, na krásném, harmonickém a svobodném místě. Naplňuje mě radostí a optimismem, že existují lidé, kteří se rozhodli vzít život za úplně jiný konec, než je v této době běžné – a funguje to. Ne nadarmo se Chaloupka jmenuje „na Dobrém konci“. 😊
Tome, děkuji Ti ze srdce za Tvou vlídnou péči a že ses se mnou podělil o své hluboké poznání a inspirující klid.
A chci poděkovat i Tobě Marti, má nejdražší přítelkyně, že jsi mi nadělila tak mimořádný dar a postrčila mě směrem, kterým mě samotnou nenapadlo vykročit.
Kája
Zdravím hledající a zdravím i Tomáše jako vzorného průvodce tmou.
Můj pobyt se odehrál v polovině ledna a musím ocenit to ticho, které zkraje přehlušilo i tu tmu 🙂
Přijel jsem tam v celkovém klidu na duši i na těle, takže jsem si tam nejel nic „řešit“ (možná jen trochu odpočinout po náročnějším konci roku). Nicméně moje nadvědomí mi už po dvou dnech připravilo bohatou nadílku projekcí a pro mě nových „vizuálních“ zkušeností. Věřím, že přijde čas a některé z nich mi postupně dají nějaký smysl 🙂 Zatím to vnímám jako úžasný pohled do vlastního nitra a propojení s něčím dosud neznámým.
Čas tam plyne jinak, ale dá se tomu navyknout a najít svůj rytmus. Prostor maringotky je vyřešen prakticky a orientace pohmatem nedělala žádný problém.
Tuto zkušenost doporučuji všem i když to není pro každého… 😉
Povídání o pobývání aneb jak je pobitmě.
Milí přátelé, i já jsem absolvoval pobyt ve tmě v Tmaringotce 🙂 Zvědavost a osobní problémy mě dovedly právě až na toto místo. Hledal jsem náhodně na internetu, ale fotka Tomáše s Luckou jasně rozhodla a já věděl, že právě tady budu na nerušeném místě v naprostém bezpečí – a nemýlil jsem se. Záměrně jsem nevyhledával zkušenosti nebo prožitky ostatních absolventů neb myslím, že každý jsme originál a mysl každého je jiná a dokáže nabídnout všelijakou odlišnou „podívanou“ (od sloupů uprostřed místnosti, rozsvícení, všelijaké bytosti…). Měl jsem zkušenosti jen z regresní terapie, kdy jsem měl tu úžasnou možnost nahlédnout až k pravé podstatě mysli a očekával jsem, že bych mohl znovu zažít na ten jedinečný prožitek.
Mé obavy o jídlo 1x denně byly rozpuštěny, když Tomáš nabral jídla „pro začátek“ tolik, že ho ani pomalu nemohl unést :-). Pak nastala prohlídka Tmaringotky a poslední slova před zhasnutím lampičky: „jdem na to“! Orientace v prostoru mi nečinila žádný problém, ale první dny byly opravdu bitma (bitva)! Nejdelší dovolená na světě! Počítání kroků od postele ke dveřím a od postele na záchod! Čekání na Tomáše až donese jídlo! Jak se zabavit? Poprvé se svojí myslí – jen ty a já…Člověk myslel, že se zná, ale opak byl pravdou. Následující dny už byly lepší, myšlenky více ustály a přicházely stavy hlubokého uvolnění, stavy kde přicházely různé hluboké myšlenky, stavy splynutí s tmou, pochopení jednoty ve vztahu k JÁ. Zajímavé stavy byly, kdy samovolně, bez úsilí nebo zaměření, jsem pociťoval silný tlak v korunní čakře a čakře třetího oka.
A právě každý den tu byl klidný a moudrý průvodce Tomáš, který každý večer velmi pečlivě rozebíral mé dojmy, obavy a radosti.
Shrnuto a podtrženo – ZALOŽIL JSEM SI KAŽDOROČNÍ DOVOLENOU vhodnou k celkovému zklidnění, k řešení zásadních otázek, které jsou Vám v bdělém stavu nezodpovězeny a k celkové „debordelizaci“ hlavy a uvědomění si důležitosti meditace a bytí v současném okamžiku. Přeji Vám krásné temné dny 🙂
S Bohem jsem vešel, s Bohem odcházím….
Zdravím všechny zvědavce o tmu : – )
Napsat své pocity a zkušenosti odkládám již od března, kdy jsem ve tmě týden pobyla. Ale ten odstup nebude špatný. Pamatuju si, jak skvěle vyladěná, vyrovnaná jsem z Hněvkovic odjížděla. Pamatuju si, jak jsem si myslela, že ve tmě dostanu odpovědi co s načatým životem : – ). Pamatuju si obrovský strach před vstupem do maringotky.
Vyladění sice dlouho nezůstalo, ale je dobré vědět, že toho lze dosáhnout a jaké to je, procítit jej. Pravdou je, že významně pomohla Lucka a její úžasná energetická boží harmonizace, kterou jsem týden zakončila. Dnes také vidím, jak důležité je prostředí, kde se nacházíte. Můžete se ladit do nekonečna, ale vracíte-li se do disharmonického prostředí, dříve či později se sladíte s ním.
Odpověď na směr v životě jsem nedostala ve formě, jak jsem očekávala. Což se dalo očekávat. Jistá moudra se mi zjevovala ve snu nebo skrz obrazy. Nejasnosti, nemilé pocity a obavy vždy rozptýlil Tomáš. Nebo spíše mne navedl, abych je rozptýlila.
A strach? Odešel, jakmile jsem zhasla.
užijte si pobyt : – )
Do tmy mě poslal moje žena, nebylo to od ní zlé, naopak, pořídila mi třídenní pobyt k narozeninám a bylo to od ní velmi milé a pozorné. Ne že bych snad potřeboval utéct na chvíli od rodiny, ačkoliv, pro mnohé tatínky by to bylo jistě mělo velkou přidanou hodnotu, pobyt ve tmě mě lákal, podobá se poustevničení. Mohamed a mnozí další mystici chodívali v dávných časech do jeskyní, zbavit se všech pozemských starostí a poznat boha, a to neměli v kapse otravnou dotykovou destičku, takže jejich život plynul pomaleji, než ten náš a stejně se potřebovali odpojit. Co asi najde ve tmě člověk pracující u počítače, jehož hlava neustále řeší logické hádanky a jemuž do zorného pole co chvíli vyskakuje bublina, že ten a ten něco řekl nebo že se blíží další schůzka.
Inu, poznal jsem, že 3 dny na setkání s bohem a magické procitnutí nestačí. Možná za to může i Tomášova skvostná kuchyně – proroci obvykle drželi půst – ačkoliv, ti nejlepší z nejlepších se neštítili jídla ani alkoholu (koukám se na tebe, Ježíší). Ale naprosto fantastické bylo, jak jsem již po několika hodinách nalezl řešení několika problémů, kterými se už delší dobu zabývám. Řešení se přede mne poskládala jako jakási „hotová věc“ dokonalých proporcí, o správnosti úsudku nebylo pochyb. Dalším zjištěním bylo, že hlava (mysl) se zabývá prakticky jenom „problémy“, v podstatě jsem nepomyslel na věci a vztahy, které jsou harmonické, propíral jsem jenom věci, které je potřeba „řešit“, ale důkladně, postupně jsem šel do hloubky, zvládnul jsem proprat skoro celý svůj život.
Tomášova terapeutická slova rovněž dopadla na úrodnou půdu a pomohla mi zklidnit se a odnést si nějaké ty užitečné metody pro práci s myslí.
Už plánuju, kdy si objednám další pobyt, tentokrát ale na více dní. Mám teorii, že až vyřeším všechno co mě momentálně zatěžuje, dostanu se i na ten smysl života, který se přede mě poskládá jako „hotová věc“ a pak – jako v pohádce – budu žít šťastně, až do smrti.
Už je to nějaký čas, co jsem opustila hřejivou náruč Tmaringotky. Rozhodnutí vstoupit do Tmy byl jeden z největších darů, jaký jsem si sama sobě mohla nadělit. Před cca třemi lety, kdy ke mně informace o Tmě přišla poprvé, jsem si nic takového nedokázala představit. S postupem času a s postupným zvědomováním toho, kam a jak chci v životě směřovat, mne Tma začala hlasitě volat. Vloni na podzim jsem již začala hledat konkrétní místo a intuitivně ke mně přišlo, že tím nejlepším pro mne bude Chaloupka na Dobrém konci a volba to byla skvělá. O mém pobytu jsem ze začátku hodně přemýšlela, měla jsem snahu se „připravit“, plánovat si, co budu dělat, nakonec se ale ukázalo, že toto vše bylo pro mne zbytečné. Tma přesně ví, co každý z nás potřebuje. První dny byly ve znamení intenzívního spánku a živých snů, které normálně nemívám, a které byly jasnou předzvěstí toho, co mi má Tma vyjevit. Následovalo hluboké dočišťování jednoho tématu, o kterém jsem si myslela, že mám již uzavřené, Tma však řekla, ani náhodou a jsem jí za to vděčná, protože až tam nastal ten zásadní posun. U jiného mého tématu, které považuji za své životní poslání, mne posunula o kus dál a ihned po opuštění Tmaringotky se mi začalo zhmotňovat v reálu. Uffff. A objevilo se několik dalších momentů, které pro mne znamenaly prozření. K tomu jsem si odvezla vnitřní klid v napojení na Zdroj, který vnímám stále a který vím, že už zůstane.
To vše proběhlo za laskavého průvodcování Tomáše, kterému tímto opětovně a hluboce děkuji. Vždy dokázal vše trefně pojmenovat, probrat, podpořit, i poradit nějakou vhodnou techniku. A navíc to byl každodenní posel skvělého domácího jídla, i v této oblasti jsem si odnesla pár inspirací :-).
Co dodat na závěr? Koho Tma volá, neváhejte, je to Dar, který vás dle mého vnímání, nemůže neposunout výrazně dál na Vaší cestě.
V hluboké vděčnosti za dar poznání Chaloupko na Dobrém konci, Tomáši a Lucie moc děkuji!!! A děkuji také sobě, že jsem si pobyt ve Tmě a právě na tomto místě umožnila. S.
Krásný den přeji :). Už je to víc jak rok a půl co jsem absolvoval pobyt ve tmě. Od té doby se chystám o tom napsat, ale stál jsem nebyl schopný si „shrnout“ co mi tma dala a vzala. Ale až nyní jsme si uvědomil, že víc než samotný pobyt ve tmě pro mě mělo bylo zásadní ono rozhodnutí tam jít. Do té doby jsem si po nepříjemném rozchodu nosil neustále v hlavě takové malé soukromé peklíčko, které mi bránilo normálně fungovat a to i v práci, která pro mě byla do té doby naopak místem, kam jsem si chodil svým způsobem odpočinout. A o to místo jsem najednou přišel, i když kolegové, prostředí i pracovní náplň zůstala stejná. Naštěstí jsem si uvědomil, že ta změna „k horšímu“ nastala jen v mé hlavě a tam je taky jediné místo kde může nastat k lepšímu. Ne nikde venku, ne změnou práce nebo přestěhováním se. A tak jsme se rozhodl že se sebou začínám něco dělat! A nevím proč, jako nejlepší mi v tu chvíli přisel pobyt ve tmě, a zde byl nebližší volný termín. Okamžitě jsem se přihlásil. A od té doby mi to do sebe všechno začalo tak perfektně a skoro od sebe zapadat. Najednou jsem se mohl přihlásit na „meditační semináře“ (KvaTra) které mi do té doby do kalendáře vůbec nepasovali. Ty pro mě byli skvělou přípravou a díky tomu jsem si pak samotný pobyt ve tmě opravdu v pohodě užil. Jako nejlepší zážitek ze tmy musím vyzdvihnout jídlo. Ne jen že Tomáš perfektně vaří, ale ve tmě to dostává úplně jinou úroveň. Jídlo se zde stává rituálem, počínající „prohlídnutím“ tácu s miskami, zkoumání co v jaké nádobě je a pak samotného jídla na které se plně soustředíte. a jakmile vám utečou myšlenka … tak vám utečou i brambory které pak hledáte všude okolo 😀
Na závěr chci poděkovat Tomášovi a Lucii za toto krásné místo které jsem mohl navštívit, pobýt tu a na které budu vždy rád vzpomínat. Děkuju 🙂
Nevím jak začít, snad tak že jsem se rozhodl pro tmu…. Během posledních několika měsíců jsem cítil že potřebuji být sám se sebou a srovnat si pár věcí. V dnešní uspěchané době se ale těžko někam schováte, odprostíte se od všedního shonu….Nevím zda si tma našla mě, nebo já jí, ale najednou jsem jí začal vnímat, ať už přes různé články v tisku, čí na netu, přitahovala mě, začal jsem se o ní zajímat, až jsem se rozhodl že do ní musím. …Přiznám se po příjezdu jsem měl jisté pochyby o mém rozhodnutí, ale průvodce Tomáš je svým přístupem hned rozehnal. I nadále byl po celý pobyt průvodcem, přítelem , člověkem který mě ve své podstatě tmou provedl. Až po čase Vám dojde jak Vám pomáhá sestavovat jednotlivé dílky skládačky do sebe. Patří mu za to dík . Člověk díky němu, tmě a času sám se sebou najde opět kus vnitřního klidu a pohody….. Už teď vím že se tam vrátím.
Bude tomu měsíc, kdy jsem zhasla lampičku a ponořila se na sedm dní do Tmy. O svém pobytu ve Tmě jsem předem moc nepřemýšlela, prostě jsem věděla, že jednou půjdu a když si mě Tma zavolala, vybrala jsem místo a termín. Vybírala jsem intuitivně kam se na týden sama se sebou vydám. Jednoznačně mě přitáhla Tmaringotka a intuice mě nezklamala 🙂 U Tomáše a Lucky i v samotné Tmaringotce jsem se od první chvíle cítila krásně. Tomáš dal mému pobytu ve Tmě další rozměr. Vždy mě dokázal nasměrovat kam jsem v tu chvíli potřebovala, jeho rady mi byly velmi nápomocné a během našich povídání, kdy jsme se společně hodně nasmáli, jsem dostala mnoho darů v podobě rozličných poznání, uvědomění a podnětů. Děkuji, Tomáši, jsem vděčná, že jsi mě Tmou provedl právě Ty.
První hodiny či dny (nevím :-)) jsem hodně spala a cítila jsem, jak se stávám prostorem kolem mě. Ego se nechtělo jen tak lehce vzdát a pustit kontrolu nad vnímáním času a prostoru, jak je zvyklé a naučené, a tak mi na pomoc přišla bolest zad, se kterou bylo třeba pracovat, aby odešla a já se mohla plně bez námitek Ega s důvěrou ponořit do Tmy. To se mi po nějaké době podařilo, bolest jsem přijala a ona již neměla důvod setrvávat. Jak rychle přišla, tak zase odešla. Bylo ohromně zajímavé pracovat se svou myslí a pozorovat, jak mě ovládá a manipuluje. Pak jsem měla ještě příležitost uvědomit si a prožít to, jak sami rozhodujeme o tom, co a jak vnímáme. Pomocníkem mi tentokrát byl datel a jeho klepání. Pocity, které ve mě klepání zvenku nejprve vzbuzovalo, nebyly moc přívětivé. Mysl roztočila svou představivost a já jsem opět měla možnost se svou myslí pracovat a učit se jí uklidňovat. Další pro mě velká lekce, za kterou jsem nesmírně ráda.
Poté jsem se již s důvěrou ponořila do Tmy a přišel nádherný čas plný mnoha obohacujících zážitků. Nebyla již Tma a já v ní, ale my společně Tady a Teď. Nic víc, nic méně. Mým záměrem bylo spojit se plně se svou duší a podívat se do svého nejhlubšího nitra. Pocity, které jsem zažila, se nedají popsat slovy. Ten klid a láska, kterou v sobě my všichni máme a kterou můžeme prožít, vydáme-li se do svého nitra, je neskutečná nádhera. Mé vědomí již bylo rozšířené a otevřené prožít cokoliv přijde. A přišlo toho mnoho 🙂 Byla jsem neskonale vděčná za ta poznání, vděčná za dar života, vděčná za vše.
Tma mi umožnila poznat své nitro, okusit Zdroj, ze kterého všichni přicházíme. Místo, do kterého se můžu vracet a prožívat tak klid a lásku, kdykoliv se přeji. A obdarovala mě spoustou dalších poznání, prožitků a uvědomění. Nad to vše jsem ještě poznala nádherné místo plné harmonie a krásné bytosti, jakými Tomáš a Lucka jsou. Děkuji Tmě, děkuji Tomášovi, který mi byl tím nejlepším průvodcem a děkuji sobě 🙂
Je to už devět měsíců od mého pobytu ve tmě. Chtěla bych poděkovat Tomášovi a Lucce za úžasný přátelský přístup. Nejdříve mě úplně pohltila energie zahrady, domu, tmaringotky a prostě celého místa. Zahrádka je plná nádherných rostlin a jsou nasázené do mandal a jiných energetických tvarů. Na místě jsou i silové kameny. Prostě nádhera. Přístup Tomáše byl nezapomenutelný. Poradil mi velice přátelsky se vším, co jsem při pobytu ve tmě potřebovala. a výborně vaří. Jídlo jsem si užívala jako nikdy. Ono i jíst ve tmě je prostě zážitek. Prožitky byly pro mě léčivé a krásné. Myslím, že bych i ráda zopakovala a byla zase o kousek dál. Život se mi změnil a děkuji a děkuji ze srdce. Lucka je také milá a laskavá. Velmi mě oslovilo, jak se starali o svého nemocného psa, který byl už na cestě domů.
Je to přesně měsíc, kdy jsem pobývala ve tmě. Začátek pobytu ve tmě byl pro mně plný očekávaní a i dětské nedočkavosti. Přivítání v chaloupce na dobrém konci byl milý a pohostinný v podobě čerstvě upečených sušenek od Lucky. Ještě i teď si dokáži vybavit jejich chuť.
Tmaringotka je útulně zařízená a vše potřebné máte po ruce. Takže se jen stačí zabydlet. 🙂
Já začala svůj pobyt ve tmě nejprve hodinou Tai Chi. To bylo mé první seznámení s Tomášem a s jeho klidným hlasem. Po hodině mě Tomáš zavedl do Tmarigotky, kde jsem se ubytovala a s Tomášem pohovořila.
A pak jen stačí zhasnout, zavřít a jen být ve Tmě.
Mé oči se ze začátku snažily tu tmu prokouknout, ale tma tam pořád byla.
První dny jsem hodně spala a moc nejedla. Potřeba jídla se zmenšila. Ztratila jsem pojem o čase a i vnímání času se při pobytu ve tmě změní, zpomalí.
Oči se přestaly snažit prokouknout tmu a začaly se více dívat dovnitř do těla. A co si hledat a nacházet.
Začala jsem si uvědomovat, „místo“ , kdesi uvnitř mě, kde se vše odráží a prožívá.
Hodně mi pomáhaly rozhovory s Tomášem, někdy jsem nevěděla o čem si budeme povídat, ale rozhovor vždy krásně plynul, a vždy mě něčím obohatil.
Po jednom takovém rozhovoru, jsem praktikovala dechová cvičení dle Wima Hofa, po pátém kolečku jsem dech zklidnila a plnou pozornost obrátila do sebe, aniž bych chtěla v tu chvíli na něco přijít, aniž bych požadovala výsledek, jen jsem pozornost obrátila do sebe a najednou, to tam bylo. Byl to stav klidu, uvolnění. A pak přišla myšlenka z reálného světa a já se opět stočila na to, co si to uvědomilo na ten zdroj ve mně, na stav klidu a míru a nekonečna. V tu chvíli mi to přišlo, tak snadné, že jsem se té jednoduchosti začala smát a smát a smát.
Dny pak plynuly a já jsem stále byla napojená, tam uvnitř sebe.
Návrat do projeveného světa byl zvláštní. Oči si zase musely zvyknout na světlo a na přijímání a zpracovávání jevu, které vidí.
Ten stav toho spojení či napojení stále přetrvával a přetrvává.
Zpět jsem odjížděla vlakem, kam mě Tomáš, po nejlepší snídani – měla jsem chleba s máslem a medem- odvezl. Povídání s Tomášem, ještě během snídaně a jízdy na vlakové nádraží, bylo pro mě obohacující v doporučeních, jak si zachovat to naladění a napojení v dalším žití.
Několikrát se mi si během dne na jeho slova vzpomenu a zase mě to vrátí zpět k ladění na zdroj na nekonečnou mořskou hladinu uvnitř mě.
Při jízdě vlakem se cítím lehká, uvolněná, odevzdaná. Možná se i trochu malátná, přesto bdělá a plynoucí.
Po pobytu ve tmě jsem se zpomalila, tedy vnitřně zpomalila. Stává se mi, že při jedení jídla se zastavím a začnu plnou pozorností vnímat, to co mám v ústech a pozorovat to. I voda po pobytu ve tmě chutná jinak. 🙂
Nyní již vše doznívá a plyne, ale to spojení se zdrojem ve mně stéle je, tak uvidíme, kam mě v našem společném bytí dovede.
Tomáš mi pomohl proplynout pobytem ve tmě, za což mu děkuji a možná, že se třeba někdy vrátím.
Líba
O tom, že tmamaringotka je úžasným prostorem pro pobyt ve tmě, a že se zde podává výtečné jídlo již bylo napsáno mnoho. Ráda bych tedy naspala svůj hlubší úhel pohledu. Co mi Tma dala a co vzala.
Tma byla „jen“ další součást mé mozaiky…Tma mi dala pocítit nekonečné souznění a jednotu. Našla jsem v ní klid, moře KLIDU, pro které jsem si přijela 🙂 Rozpustila jsem čas a oddávala se bytí. Vždy když přišel vnitřní neklid a nesoulad, dokázala jsem se „rychle“ (těžký pojem ve tmě.. :D, ale pro mě rychle) vrátit zpět do KLIDU, který jsem nasávala. Nechala jsem se doslova OBJÍMAT TMOU a pohyb v ní byl pro mě naprosto samozřejmý. Najednou tu bylo tolik času….že člověk si s ním na samém začátku nevěděl rady. Sleduješ, jak jsi zrychlený, jak si rychle si čistíš zuby a máš tendenci rychle jíst. Zaměřila jsem se na to a říkám si, kam chvátáš…….užívala jsem si čištění zubů, sprchování potmě, jezení jídla vůní a hmatem…. (jídlo bylo skvostné, ale hlad malý..)a rozvíjela své smysly, na které tam venku úplně zapomínáme. Prostě je nevnímáme, jsou přehlušeny. První dny mě paralyzovalo, že budu jako „jenom“ ležet?? Tolik jsem toužila po odpočinku a najednou to rozjeté tělo těžko dává? Pomalu si začneš zvykat a prostě jenom jsi. Pustíš čas, myšlenky procházejí a ty jsi a jsi….Na nic nečekáš, jen vnímáš a pozoruješ.
Tma je naprosto bezpečná a velmi rychle si ji zamiluješ. Právě pro její KLID, který ti nabízí a tam venku se tak těžko nachází.
Co mi TMA vzala: STRACHY. Strach z přežití a to v jakémkoliv rozsahu. Vzala mi iluze a pocit prázdna, který jsem v sobě léta nosila jako otěže. Vzala mi svazující kontrolu nad vším. Pocit, že něco nezvládnu. Nyní již vím, že zvládnu VŠE!!
Po příchodu ze tmy mi tma chyběla. Často jsem se zavírala do koupelny, abych opět nasála kontakt s moji přítelkyní tmou a spočinula v Bytí. První týden po tmě byl krásný, lehký a zpomalený. Druhý týden byl velice náročný, vtahovalo mi to zpět do toho zběsilého světa a mě to děsilo…..Vzpoměla jsem si na Tomášovi rady i mu napsala email a to mi moc pomohlo se uklidnit a dále pracovat a vytrvat v tom co jsem ve tmě okusila.
A najednou to přišlo. Vnitřní KLID, MÍR a RADOST. Ta nekonečná, láskou naplněná radost z každého okamžiku. Přítomnost a bdělost se vyplatila.
Když se úplně zastavíme, pochopíme mnoho věcí, chceme-li je pochopit. Otevřeme se lásce a radosti, která je v každém z nás. A pak si ji jen neustále hýčkat a opatrovat ji, hladit a sytit se sní. Rozdávat ji a dělit se o ni a opět se navracet k sobě do svého KLIDU, když se cítíme rozladění a neklidní… Protože jen z KLIDU vychází KLID….
PO TMĚ vždy přijde SVĚTLO.
Vnímejme, ciťme a buďme…. Děkuji Tmě i Tomášovi za báječnou zkušenost, kterou jsem na své cestě potřebovala. Děkuji kamarádce Áje za provázení (kravička ) a Taře (pejsek) za vřelé radostné přivítání, když jsem vyšla na světlo……..
Tmamaringotka je nádherným, útulným a vše poskytujícím místem k objevení našeho BYTÍ 🙂
Omlouvám se za pravopis, čárky ve větách nejsou mé kamarádky.
Děkuji a třeba na viděnou.
Jana
Spousta věcí byla již v komentářích řečena a napsána. Pokud váháte, jestli jet, nebo nejet, měli byste poslouchat hlavně sebe a ne nás, ostatní. 🙂 Jakožto žena však musím říct, že jsem se cítila velmi bezpečně (vždycky jsem si zamykala dveře, to víte, pro jistotu), v teple (topení a teplá voda) a nestrádala jsem hlady (jídlo bylo domácí a výtečné).
Kdybych jela podruhé, opět bych volila stejně. Tomáš byl skvělým průvodcem. I když někteří volí nepovídat si, já byla velmi vděčná, že je Tomáš tolik srovnaný sám se sebou a ví různé meditační techniky i vychytávky, jak si člověk může víc porozumět. Povídání s ním mě vždy uklidnilo a dodalo mi odvahy strávit ve tmě další den. Protože tma je sice krásný zážitek, ale i náročný.
Není zde zmíněna možnost srovnání ženské a mužské energie v těle s Luckou po ukončení pobyt ve tmě. Což jsem velmi ocenila! I Lucka byla skvělou a srdečnou průvodkyní, díky níž jsem poznala svou vnitřní ženu a začala si sebe (ještě víc) vážit. Můj vnitřní muž i žena se teď mají dobře a já se cítím vyrovnaně. Harmonicky. Šlo tedy o pěknou závěrečnou tečku.
Držím palce, ať se rozmyslíte, jak sami uznáte za vhodné. Nenechte se tlačit. Přijde, co má přijít. 🙂
A detailnější článek jsem napsala na mém blogu Recept na vztahy. Kdybyste měli zájem, najdete ho zde: https://receptnavztahy.cz/pobyt-ve-tme-jake-to-bylo-a-co-cekat/
Krásný den všem,
pokud zrovna přemýšlíte a zvažujete zda je tma vhodná právě pro Vás, řiďte se svým otevřeným srdcem a neváhejte se uvolnit do tohoto nádherného a čistého dobrodružství. Lucka a Tomáš jsou skvělými průvodci do říše klidu, uvědomění a stavu bez tíže. S láskou Vám vykouzlí jakoukoli mňamku, o kterou si bude říkat Váš chuťový pohárek. Netřeba plýtvat slovy. Za mne to byla nejhezčí dovolená pro mé tělo, mysl i ducha za několik let, kterou bych vřele doporučila všem, kteří se cítí přesycení. a to ať už informacemi, tlakem, neklidem, a všemi ostatními nešvary dnešní doby, které si k sobě pouštíme.
Nechť je Vaše tma stejně krásným prožitkem jako byla ta má. S láskou.
Míša
Pingback: POBYT VE TMĚ: JAKÉ TO BYLO A CO ČEKAT? - Recept na vztahy
Zdravím do Chaloupky na Dobrém Konci, 🙂
posílám ku poslechu novou skladbu, jejíž semínko bylo zaseto během Lukášova pobytu ve Tmě.
Vím, že by se sám nepochlubil… 🙂
A myslím, že by to byla škoda, kdy se k vám nedonesla.
Přeci jen, máte na ní svůj “ podíl“ a svým způsobem je to jeho forma “ recenze“ kterou možná ještě nemáte. :))
Sám autor vydání komentuje takto :
A tak zažíváš nový stav bytí, který najednou přesahuje hranice tvého dosavadního poznání a vnímání sebe sama. Zažíváš neotřesitelný stav bytí, které nezávisí na existenci tvého fyzického těla. S tímto vědomím jdeš vstříc každé myšlence, která se objeví, a už víš, že neurčuje to, kdo jsi, a tedy s ní nemusíš bojovat, čímž bys jí stejně jen přidal na síle….“
Melodie a slova, která ke mě přišla na jaře v pobytu ve Tmě, se již plně transformovala do téhle skladby…
Příjemný poslech i podívanou 🎧🎶😇…
A´t se vám daří.
Soňa
LuStr – VE TMĚ
https://www.youtube.com/watch?v=Ij827WknKKs&feature=share&fbclid=IwAR2bu8C9riJ_R6lfoDuUyp-HCWEl6la_5iMLFdoIdkT0juvUAPdxZm36lH4
Ahoj všem! Pobyt ve tmě pro měl byl hluboký ponor, za který moc díky. Zavedl mě jak k prožitkům různých strachů, tak k pocítění pokory, odevzdání se a lásky. Jsem moc vděčná, že jsem tu intenzitu mohla prožít a projít a děkuji moc Tomášovi za velikou podporu, péči, citlivost a vhledy, které mě provázely.
Ahoj Tomáši a Lucie,
komentář píši po deseti dnech od pobytu ve tmě na sedm dní (18.-25.5.2019).
Cestu do tmy jsem uvnitř sebe plánovala už asi rok až letos dozrál čas. Do tmy jsme šla s natěšením, úctou, pro inspiraci a se záměrem prožit naplno moment TEĎ. Jak zde píše téměř každý, díky Tomášovu skvělému vhledu a jeho vedení, jsem prošla tmou s naprostým vnitřním klidem. Díky doporučeným technikám a cvičení jsem uklidnila mysl, přijala jsem pro mě dříve nepřijatelné, zjistila jsem, že nic nemám, nic nechci a nic nevím….. a i přes tmu a stěny tmaringotky jsem měla spojení s přírodou kolem sebe, ale i s koňmi u nás doma. Vzpomněla jsem si, že jsem vším a ve všem a to mi otevřelo prostor bez hranic a omezení. Na Dobrém konci pro mě vše začalo ! Našla jsem opět tu „staronovou“ Lucii v sobě.
A návrat? Nezažila jsem nic nádhernějšího, než to opět vidět svět, jen jsem seděla v zahradě a tekly mi slzy od toho úžasu, co vše máme kolem sebe. Přišli mě přivítat srnky, kočičky, pes, včelky a vycházející slunce s koncertem tamních ptáčků… V TEĎ se od té doby nacházím čím dál častěji a v bdělém stavu jsem stále bdělejší.
Pokud někdo z Vás váhá zda do tmy půjde či nikoliv, ze své zkušenosti mohu jen doporučit. Prostě, až se jednou probudíte nebo až půjdete spát, prostě v tom Vašem TEĎ, zjistíte, že Tma je ta dáma, kterou se chcete nechat vést, tak jděte!!!!! Do tmy nechodíte do „vězení“ do tmy chodíte do „vědění“.
Ze srdce do srdce děkuji a přeji krásné dny Lucie.
Ahoj Tomáši a zdravím všechny co to čtou 🙂
Píšu o pobytu který probíhal od 11.3.2018….Krásných 7 dní 🙂
Takže po roce a něco:)
Zážitky mi zůstaly v hlavě,jako nějaký chrám,kam se s radostí v myšlenkách vracím.
Pokud chce někdo zažít opravdu něco krásného,co se opravdu v normálním životě zažít nedá,pobyt ve tmě doporučuji.
Je to nadpozemsky příjemné a zároven krásně vtipné,veselé….Popsat se to dá asi jen pomocí velice šikovného básníka :)))
Zpětně moc děkuji Tomášovi.
Napadlo mě že bych tam držel půst,jenže když člověk ochutná stravu od Toma,celá ta myšlenka půstu se rychle rozpustí…:)))))
Už když sem pobyt ukončoval,věděl sem že chci aspon ještě jednou týden pobýt.
Věřím že mi to vesmír brzy umožní.
Díky a kdo ještě nebyl ve tmě,at neváhá a dá si tenhle krásný dárek.
Ahoooj Petr
Ahoj Tomáši, konečně mám chvilku klidu, abych Ti poděkovala a také zhodnotila svůj pobyt po 1,5 měsíci od jeho ukončení. Ano stále trvá můj pocit klidu, míru, platí všechna odpuštění sobě i všem v mém životě, které jsem prožila v maringotce. Stále mě neobtěžují škodlivé myšlenky, jsou fuč, jsem volná, jsem svobodná. Ani nedokážu popsat slovy co se změnilo v mém životě – asi to podstatné – prožívám ho z nějakého klidného bodu, nic mě nezlobí, netrápí, není co řešit, Důvěřuji Životu, Vesmíru, vede mě krásně, užívám si to, často se musím smát jak se mnou komunikuje – těch synchronicit, co mě potkává, vše dává smysl, jsem šťastná, jsem v dobrých rukou. Pravda je, že jsem na pobyt byla připravená, moc jsem se těšila, toužila jsem mnoho let JENOM BÝT a nic víc a na to je Chaloupka na dobrém konci a Tomášovo vedení přesně ono. Moc děkuji za skvělé povídání, které mě každý den posunovalo rychle kupředu, bylo přesně takové jaké jsem potřebovala a ani ve snu jsem s tím nepočítala. Citlivě mě vedlo a já jsem pochopila a prožila co jsem potřebovala, ujistila jsem se, že to co cítím je univerzální, propojilo mě to se sebou a se vším. Paradoxně se mi ve tmě rozsvítilo. Zbavila jsem se strachu. Bylo to nádherné. A to skvělé jídlo, lahůdky všeho druhu, Tomáš mi i plnil chuťová přání všeho druhu, byl to požitek jíst. Po 20 letech nekomunikace se svojí maminkou jsem jí naprosto v klidu zavolala a již jsme se několikrát sešli i s celou rodinou (což před pobytem nebylo možné ani jen na to pomyslet), v mém životě se dějí velké změny. Jsem nesmírně vděčná za pobyt, Tomáši za Tvojí klidnou podporu, za Tvoji kompetenci dělat takhle skvěle tuhle práci. Děkuji moc, moc, moc Bára
Pobyt ve tmě byl pro mě jedním z nejsvětlejších zážitků v mém životě. Po příchodu do tmy mě zaplavila vlna bezpečí a klidu, najednou nic nerušilo, jako bych si konečně udělala čas sama na sebe. První dny byly jako úžasná dovolená s dlouhými a obohacujícími debatami s Tomášem. Jako bonus jídlo, které jsem si opravdu užila, gurmánský zážitek se vším všudy – když člověk vaří s láskou, dostává jídlo jiný rozměr.
Ve tmě jsem zažívala pocity různé intenzity a hloubky. Měla jsem toho „pravého“ průvodce, který trval na vyřešení „všech“ problémů, které jsem řešila a ne pouze dílčích. Bylo to po těch dlouhých letech hledání a učení to, na co jsem byla připravená, uzavřít vše nedořešené, bolavé…
První dny, které jsem zažívala ve světle, byly neskutečně silné, radostné, prostoupené klidem. Dnes, téměř po 2 měsících od pobytu ve tmě, ve mně i nadále přetrvává pocit vnitřního klidu, víra ve vlastní sílu a hlavně láska – k sobě a ostatním. Ve vztahu k druhým začalo převažovat pozitivní myšlení, víc vnímám lepší stránky než ty negativní a líp se mi žije. Našla jsem lásku sama v sobě a tím se otevřel zdroj veškeré lásky.
Tomáši, Lucie, děkuji za to, že jste byli na chvíli součástí mé cesty…
S láskou, Tereza
P.S.: Teď jsem si uvědomila, že přesnější je, že se rozhoduje právě v tento okamžik. Ne ten další. Vždy teď 🙂
Právě probíhá třetí den od chvíle, kdy jsem se zase vyloupla na světle a v barvách krásného podzimu.
Odpočinula jsem si jako snad nikdy a krásně se vnitřně zpomalila (po tom jsem opravdu toužila), ale duchovní rozměr celé zkušenosti naprosto předčil má očekávání. Dostala jsem dar do dalšího života, který mě naplňuje lehkostí a radostí. Moudrost z knihy Eckharta Tolle Moc přítomného okamžiku (četla jsem si zkrácenou pracovní knihu vždy chvíli po ránu těsně před mým pobytem) pro mě doslova ožila.
Díky Tomášově laskavému vedení jsem mnohem plněji než dřív pocítila, co to znamená nestát si v cestě. Během pobytu mi moc pomáhaly jeho vhledy, které mi vždy přinesl spolu s výtečným jídlem. Všechny mě vedly do klidu nitra, který tam je neustále. Stejně jako blankytná obloha stále existuje i ve chvíli, kdy ji zakryjí hustá bouřková mračna. Prožila jsem si přes pocity, odkud se berou veškeré problémy, strachy a trápení.
Když vám řeknu (pokud to ještě/už nežijete), že to je přes ztotožnění se se svou osobou, jménem a tělem, tak je to buď divné anebo jste o tom už slyšeli. Jakž takž vám to smysl třeba dává, přesto je to ale jen v hlavě a dostáváte se v běhu dní do vnitřních tenzí. Vlastní prožitek je zkrátka to nejdůležitější.
Během týdne ve tmě jsem měla dostatek prostoru to všechno lépe vidět a i čas postupně odkládat různá lpění. Líbí se mi Tomášova metafora, že to je jako kdybychom jeli vlakem a přestali křečovitě svírat kufry, které máme s sebou. Tím vnitřním oproštěním o kufry nepřijdeme. Jen se cítíme lehcí a svobodní. V životě se vnějškově nemusí změnit nic, ale vnitřně se změní všechno. Je to úleva.
Mým záměrem je dál rozvíjet tento stav vědomí, který je tak odlišný a tak osvobozující od kolektivní hypnózy ztotožňování se s vlastní individualitou a hlavně tělem. Byl to krásný restart v přístupu k životu a věřím, že mi celá zkušenost bude dál v životě pomáhat používat svou mysl tak, aby to byl dobrý sluha a ne zlý pán. O tom, jak to bude pokračovat, se rozhoduje každým dalším prožitým okamžikem a jsem rozhodnutá o tento vzácný dar pečovat.
Děkuji z celého srdce 🙂
Když jsem ukončil svůj 7 denní pobyt u Tomáše, tak jsem přemýšlel co sem napíšu. Udělal jsem si podrobný soupis dne po dni co jsem prožil, ale když čtu nahoře umístěné příspěvky, tak je tam vlastně všechno.
I přes to, že jsem pracoval 16 let u policie (velkou část vyšetřování dopravních nehod) a v současné době pracuji jako hasič, byl pro mně pobyt ve TMĚ n e j i n t e n z i v n ě j š í zážitek v mém 40 letém životě.
Našel jsem tam krásné opojné chvíle plné představ, ale také úplnou letargii a totální vyčerpání. Nejintenzivnější však bylo to, když Tomáš v sobotu před východem slunce otevřel a já jsem se začal učit dívat na SVĚT novýma očima. Až jsem se rozbrečel z celé té KRÁSY. Barvy, vůně, zpěv ptáků a zvláštní klid v těle. A tento klid si odnáším i domů.
Děkuji Lucii a Tomáši. Marcel
Doporučuji tmaringotku vřele, Tomáš je opravdu na svém místě, roli pečovatele/podporovatele/rádce/šerpy plní výborně a i díky jeho přítomnosti to byl zásadní zážitek (nemluvě o fantastickém jídle). Prožitek je pak u každého jistě individuální, za mě můžu říct, že jsem měl trému jak hrom, ale jakmile ztratíte pojem o čase, vše plyne jaksi jinak, přirozeněji. Takový vnitřní klid (prožitý nepřetržitě v řádech dnů) jsem věru nezažil. Pobyt ve tmě je úžasná technika. Tuším, že to nebyla má poslední návštěva. Děkuji!
„Zhasněte lampiony, lampiony, já chci vidět tmu…“:) A já tu Tomášovu viděl. Je kvalitní!
Umístění jeho (t)maringotky se mi zdá být ideální – kousek od Želivky, dost daleko od rušivých spárů civilizace, já jsem za celý týden snad neslyšel jediné auto. Občas sice zazněly motory letadel v dálce, ale to bylo z těch našich „výdobytků“ všechno.
Prostoru uvnitř se dá taky těžko něco vytknout. Nejenom z pohledu praktického – je k dispozici teplo, voda, sprcha, záchod a pokud se rozhodnete jíst, oceníte chutnou a zdravou kuchyni. Třetí prostor – snad ten nejsložitější – v hlavě, nějak změkčila ta zmíněná kvalitní tma, navíc ale byla k dispozici
vítaná pomoc Tomáše, který se do toho temna kolem mě snažil formou debaty vnést to hledané vnitřní světlo…
Můžu říct, že i já jsem si řadu věcí uvědomil a mám pocit, že je to ta správná cesta ve snaze najít větší vnitřní svobodu a jenom doufám, že se mi ji povede dál prohlubovat. Totéž samozřejmě přeju i ostatním!
Píšu svůj komentář záměrně se zpožděním, chtěla jsem počkat, až se zážitky usadí a až se mi spojí souvislosti. A dobře jsem udělala 🙂 Pobyla jsem v Tmaringotce pouhé tři dny, protože jsem měla obavy, že víc bych nezvládla. No,popravdě, po těch třech dnech se mi ven moc nechtělo.
Dlouho jsem přemýšlela, co vlastně napsat, hodně lidí se mě ptá, k čemu je to dobrý. No tak pro ty, kdo to nevědí: potkala jsem sama sebe skrze Boha. Konečně měl šanci ke mě promluvit. A jaký je? Shovívavý,upřímný a hlavně: Laskavý a milující:-) Ani vteřinu jsem nelitovala,že jsem se rozhodla do Tmy jít. Po celou dobu jsem věděla, že je o mě postaráno. Jak ze strany Toma a jeho báječného servisu, výborného jídla a morální podpory, tak ze strany Vyšší moci, vůbec jsem necítila strach ani obavy, bylo mi dobře jako už dlouho ne. No a co mi po pobytu zůstalo a trvá to? Vím, že je o mě postaráno i teď, v každém okamžiku, stačí si to jen uvědomit, poprosit a poděkovat ….
A do Tmaringotky se ráda vrátím 🙂
Ráda bych s odstupem sdílela svůj pobyt ve tmě a rozhodla jsem se udělat to formou odpovědí na otázky, které jsem zodpovídala po návratu ze tmy.
Jak dlouho mi trvalo, než jsi do tmy šla? Pět let od okamžiku, kdy mne možnost strávit čas ve tmě oslovila. Za tu dobu jsem absolvovala tři vision questy, řadu holotropních dýchání, potních chýší, poutí, teepee. Všechny zkušenosti se sešly ve tmě a pro mne je to tak, že jsem šla do tmy ve správný čas.
Proč jsi šla do tmy? V dané období jsem se potřebovala zastavit, získat odstup, nadhled. Chtěla jsem mít čas na to zjistit, zda jdu cestou svého života nebo jsem z cesty sešla a měla bych upravit kurz.
Lituješ času, který jsi tmě věnovala? Ne. První den ve tmě jsem myslela na to, že právě teď bych mohla chodit s krosnou na zádech nádhernou českou krajinou. Nato se mi zdál sen, ve kterém se mnou ve tmě byly i další ženy. Jedna se ráno sebrala, rozloučila se, že jde natáčet a že se vrátí zase večer. Ve snu jsem byla nejprve pobouřená. Následně jsem si položila otázku, zda bych chtěla také odejít a večer se vrátit a přišla jednoznačná odpověď: ne. A byl klid.
Překvapilo tě něco? Setrvačnost mé mysli. První dny stále opakovala nedořešená témata z minulosti. Vnímala jsem, kolik energie mne to stojí.
Také mne překvapilo zjištění, že zkušenosti mohou být ošidné. Například jsem si na základě předchozí zkušenosti myslela, že se nedokážu vzdát svých znalostí. Trvala jsem na tom, ale ve tmě se mi ukázalo, že je to věc, kterou jsem už dávno překonala. Představa, že nic nevím, mi naopak přenesla obrovskou úlevu.
Zažívala jsi krize? Chtěla jsi někdy odejít? Ne. Bylo mi neskutečně dobře. Tmaringotka byla příjemné, vymazlené místo . Výborné jídlo. Přibývající klid. Smích. Smála jsem se sama sobě (nevysmívala). Měla jsem výborného průvodce Tomáše. Nejnáročnější byly některé sny – třeba se dívat na mámu, která leží na bažině a pomalu se potápí a já vím, že nesmím zasahovat. Říká mi to její pohled, klidný výraz. Vlastně jsem zažila krizi, kdy jsem po úsilí neusilovat o zklidnění mysli a přesto ji zklidnit dospěla do stavu, že se vzdávám. Vyčerpaná, hlavu v dlaních, svěšená ramena, jen jsem opakovala, že se vzdávám. A bylo to. Naprostý klid. Díky za takovou krizi.
Co ti tma vzala? Týden času. Pár představ. Dost připoutaností.
Co ti tma dala? Klid. Prostor. Přítomnost. Nepodmíněnou radost. Novou přítelkyni – Tmu. Zážitek vyšachované mysli – prostě šach mat, tam už holka nemůžeš.
Co přešlo ze tmy do tvého běžného života? Víc času věnuju vztahům než výkonům. Plním své úkoly, které vyplývají z mých rolí matky, ženy, masérky a zároveň nacházím dobrý prostor pro péči o vztahy. Přestala jsem se hnát za představou, jaká bych měla být. Přijala jsem, že mohu žít úplně obyčejný život.
Byla jsi spokojená se svým průvodcem? Naprosto. Neinvazivní, nic mi nenutil, první čtyři dny jsme spolu nemluvili, protože mi to tak vyhovovalo. Co sdílí, to má promyšlené i prožité, sdílené má jasnou strukturu, což mé kozoroží nátuře naprosto vyhovuje. Velká schopnost přijetí – mohla jsem sdílet veškeré své prohry, slabosti, aniž bych se cítila být odsouzená.
Šla bys to tmy znovu? Ano, ano, ano. Až si mne zavolá. Kdyby to bylo příští rok, určitě se zlobit nebudu.
Doporučila bys tmu každému? Ne. Je to jedna z cest. Mně vyhovuje. Jinému může vyhovovat zdolání osmitisícovky, někomu péče o bonsaje, jinému meditační retreat.
Díky Tomáši, díky Lucie, díky Tmaringotko a přítelkyně Tmo.
Krásný den,
tento týden jsem absolvoval pobyt ve tmě. Píši ještě plný dojmů. Během pobytu jsem zažil mnoho krásných a poučných chvil. Vše toto bylo i díky Tomášovi, který mě touto terapií provázel. O jeho vynikajících jídlech ani nemluvě. Ještě jednou moc Tomáši děkuji a jsem rád, že jsem tě v tomto životě mohl poznat.
Milan
Pobyt ve Tmě.
Chaloupka na dobrém konci „sveta “ je místem klidu, kde se probouzíte za zpěvu kohoutu a usinate, pokud se vám to podaří v tajemnem tichu Tmaringotky. Půvab zahrady, kde si případate, ze se cas zastavil a najednou si můžete oddychnout. Pokud hledáte takové místo, tak jste tu správně.
Tomáš a Lucie, me uvítali ve svém domově s plnou náručí. Svůj 7 denní pobyt jsem začala jógou a om healing, kterým me provedla Lucie. Jemná, půvabná, ženská bytos, ktera je pro jógu jako stvořená. Ja měla to štěstí, jelikož byl čtvrtek, kdy hodiny probíhají.
Tomáš byl mým průvodcem ve Tmě – pečoval o me jako v bavlnce, jeho výborná kuchyně ze zahrady byla bezkonkurenční ( splnil mi všechna přání ). Hluboká moudrost a klid z něho sala.
Sama T-maringotka je krásne, utulne místo – dřevo na vas dýchá ze sten a pokud jsi vybere pobyt v lete, tak i zde se nebude smazit, jelikož umístění maringotkty je pod kastanem ve stínu. Take sprchový kout s masaznimi trysky, je blaho při ukončení, ci během pobytu. Co si vic člověk muže prát.
Samotný pobyt nelze popsat slovy. Ale i přesto se vám ho pokusim přiblížit. Kdo touzi po hlubším spojeni sam se sebou, tak to je to prave. Ten pocit za to stojí 🙂 První tři dny jsem cestovala v Mysli, pak spánek byl léčitel a sny jako nepřítel. Pak nastala doba Klidu a přísel stav Nekonečna bytí , Odevzdni, Smíření a Láska mnou proustoupila. Slzy vystřídala euforie, euforie za klid a ticho. Cesta Tmou byla a je zatím nejsilnějším zážitkem, jak jsem si našla cestu sama k sobě, do stavu Nulového Bytí, kde dech a tlukot srdcem jsou nejsilnější zvukem v okolí. Odevzdání se do Klidu ve me zanechalo slovy nepopsatelne probuzení. Zpomalení, zpřítomnění, blahozenost, radost, Nic a přesto Mnoho!!!
Ahoj,
kdysi jsem o pobytu ve tmě četla, tak jsem si splnila svůj sen 🙂
U Tomáše a Lucky jsem se od první chvíle cítila, jako když se po dlouhé cestě vrátíte domů. Mají krásnou přírodní zahradu, mají rádi zvířátka, vyzařuje z nich klid a harmonie.
A jako bonus – Tomáš skvěle vaří a Lucka peče úžasné koláče 🙂
Ani v nejlepší restauraci jsem si jídlo tak neužila, jako ve tmě maringotky. Vychutnala jsem si každé sousto a naučila jsem se jídla ještě více vážit. Vůbec jsem pochopila, že spousta věcí není samozřejmá, ale je to dar, který ostatní třeba nemají.
První dva dny ve tmě jsem hodně usínala a mezitím přemýšlela, proč jsem se rozhodla do tmy jít, co hledám a co potřebuji vyřešit.
Tomáš přicházel každý den s jídlem a jemným dotazem, zda si chci o něčem promluvit. Vždycky jsem chtěla :-). Vždy mne podpořil svou moudrostí a laskavostí, vždy věděl, jak se dny s postupujícím časem proměňují, neumím si představit lepšího průvodce.
Zažila jsem kaleidoskopické příběhy složené ze vzpomínek a myšlenek, vynořily se mi zážitky, na které jsem dávno zapomněla.
Svoje skutky jsem viděla nějak z výšky, z nadhledu, uvědomila jsem se, jak působily na ostatní lidi kolem…
Zažila jsem i stav prostého bytí bez myšlenek, kdy jsem nevnímala čas a zjistila jsem, že se ve tmě, kde mne nikdo nevidí, často usmívám…
Byla jsem v maringotce týden, nebylo to ani krátké, ani dlouhé, bylo to úplně jiné, než obyčejný týden v práci.
Některé věci vím teď líp, mám pocit, že jsem si kus tmy odnesla sebou a hledám v ní klid, který se tak snadno v hektickém životě ztrácí.
V den, kdy můj pobyt ve tmě končil, mne na mé přání Tomáš probudil před východem slunce, takže světlo bylo příjemné pro oči a pohled do probouzející se zahrady byl nádherný pro duši.
Ještě jsem pak hodinu seděla na lavičce před maringotkou a dívala se na počínající den. Ještě nikdy mi svět nepřipadal tak krásný. Vnímala jsem každý detail, květiny, broučka, vůni trávy…
Po návratu do práce se mi zdálo, že všichni mluví příliš hlasitě, řeší zbytečnosti, příliš spěchají…
MOC jsem se chtěla vrátit zpátky do maringotky :-).
Teď už je to 3.týden, co jsem zpátky v realitě, už jsem si zvykla.
Ale vím jistě, že se tam chci znovu vrátit. Ještě mám tolik věcí k řešení…a třeba se mi pak podaří ukotvit ten klid ve svém životě 🙂
Ve tmě už jsem byl po druhé, poprvé to bylo na týden, na podruhé jsem si dopřál dnů 14. První týden bez jídla jen o vodě a ten druhý týden s jídlem, tak vzorovou návratovku bych doma asi nedal 😀 a jak už tu psali jiní Tomovo jídlo vynikající, jako průvodce jsem si ho moc neužil, protože na moje přání jsem byl první týden ve tmě bez jeho návštěv a ten druhý maximálně respektoval to, že chci ve tmě být opravdu sám. Za což mu ještě jednou moc děkuji. Ale co jsme měli na konci pobytu možnost se spolu bavit, tak musím jen potvrdit slova ostatních, sálá z něho vyrovnanost a klid.
Takže jak už jsem říkal i Tomovi, pokud bych chtěl jít ještě někdy do tmy na dobu kratší než 50 dnů, tak se moc rád opět ukážu tady. Na 50 dnů si totiž postavím chatku svou 😀
Ahoj všem 😃
Pobyt ve tmě mě upoutal,a fascinoval,nemohla jsem si však dovolit (z důvodu malých dětí doma) pobyt týdenní, zvolila jsem pouze tři dny,(takovýchto příspěvků tu moc není,proto přidávám svůj,)abych těm,kdo zvažují jen tři dny řekla,že na to,aby jste se parádně vyspali a zklidnili,to stačí,ale pokud chcete víc, doporučuji delší pobyt.Moc se mi v Tmaringotce líbilo,i přes pořádný strach z toho,že nevím,do čeho jdu 😃se mi nechtělo domů.Pan domácí ,moc milý člověk který ví…😉a umí pěkně podpořit,a z jehož rad a doporučení čerpám.I po jejich domácí stravě se mi stýská….moc děkuji za všechno a těším se na týdenní pobyt opět u vás 😃
Ahoj Tomáši,
místo pobytu ve tmě jsem vybírala více-méně intuitivně. Jela jsem k Tomášovi, přestože rozumem bych se rozhodla pro něco jiného. A dobře jsem udělala. Už sama krajina v okolí Ledče nad Sázavou má úžanou energii, která všechny procesy podpoří.
Navíc Tomáš je velmi dobrým duchovním průvodcem, velice ochotný a milý. Dokáže povzbudit, vše velmi dobře vysvětlit, poradit i navrhnout „činnost“ pro další den. Snaží se, abyste se cítili jako v bavlnce a skutečně neměli příležitost dělat nic jiného než nic. Já jsem navíc velice komplikovaný strávník a Tomáš mi vyšel maximálně vstříct. Nic nebylo problém.
Pobyt ve tmě mi v některých oblastech života otevřel oči. Vyzkoušela jsem si také postupy, na které bych si určitě v běžném životě neudělala čas (i kdybych o nich věděla). Musím říct, že byly zajímavé a pomohly mi. Vlasně to, co jsem se tam naučila, mi pomáhá stále. A mělo to i další rozměr. Celý život jsem byla závislá na počasí – na slunečním svitu. Když bylo zataženo, byla jsem skoro bez energie a nálady a jen těžko jsem tyto pocity překonávala. Nyní jsem v tomto ohledu zcela nezávislá. Je to jako vysvobození. Stejně tak jsem si zkusila, že být zcela slepý není žádná tragedie. Samozřejmě, že je jednodušší a příjemnější vidět, ale i poslepu člověk zvádne hromady věcí bez problémů a v klidu.
Závěr? Pokud jste připraveni strávit týden ve tmě, pobytem u Tomáše rozhodně neuděláte chybu. Naopak, vřele vám toto místo doporučuji. Já sama, pokud pojedu někdy příště, pojedu právě sem. Tomáši, moc děkuji za všechno, co jsi pro mne udělal. 🙂
Krásný den,
můj pobyt ve tmě proběhl navzdory očekávání (a zásobě papírových kapesníčků) velmi poklidně.
Myslím,že lepšího průvodce do Tmy než Tomáše jsem si nemohla přát. Naše hovory mě často rozesmály, jeho vlídné vedení vedlo k mnohým zamyšlením a úžasné jídlo, které mi každý den připravoval, prostě nemělo chybu! 🙂
Děkuji, Tomáši a přeji krásné dny.
Petra B.
O pobytu ve tmě jsem uvažoval už delší dobu. S končícím rokem a usínající přírodou nastal pro mě ten správný čas ponořit se do svých hlubin, pobýt sám se sebou.
Tma na mě byla hodná, přátelská, cítil jsem se v bezpečí, o vše bylo postaráno.
Na radu Tomáše jsem se nesnažil ničím zaměstnávat, prostě jen být s tím, co právě přichází.
Zvolil jsem týden. V prvních 4 -5 dnech se myšlenky rojily, pak jejich víření v hlavě postupně ustalo a já si mohl užívat prostého bytí.
První den jsem si dal půst. Delší půst by jistě prospěl ještě víc, vše by šlo ještě hlouběji, ale jednak jsem si napoprvé netroufal a taky jsem se těšil na skvělé jídlo a dobroty od Tomáše.
Zrak odpočíval, ale hodně se zintenzivnily ostatní smysly.
Bylo to nádherné a tolik potřebné spomalení, odnesl jsem si do dalších dnů klid a větší vyrovnanost, pár střípků v mozaice opět zapadlo na své místo.
Děkuju sám sobě, že jsem si našel tento čas pro sebe a děkuji Tomášovi a Lucce, že tuto možnost nabízejí. Vřele doporučuji.
Mirek D.
Ahoj, pobyt v Tmaringotce vřele doporučuji. Byla to moje první zkušenost a doufám, že budu mít další příležitosti trávit přítomnost v takovém prostředí. Je zřejmé, že tma je prostor otevřený ke zjevení toho, co bylo v poutavém světle přehlíženo. To máme jistě každý jiné a proto i příběhy v tmaringotce budou odlišné, mnohdy až překvapivě hodně.
Já jsem v průběhu pobytu zaznamenal postupné zklidňování mysli, které zprvu nebylo ani
znatelné, jak pozvolně se to dělo. Jsem zvyklý na meditační praxi, kde je zapotřebí disciplína a úsilí ke zkrocení myšlenek a zpočátku jsem ani nevěřil, že prodléváním ve tmě bez jakéhokoliv úsilí v koncentraci, udržování nehybných pozic apod. se mysl může ztišit. Nicméně jsem si dal říct,poctivě jsem si užíval nicnedělání a začal si libovat v pocitu, že o můj komfort je dobře postaráno a zde opravdu nic nemusím, kromě uspokojování životních potřeb. Ke svému překvapení jsem si čtvrtý den začínal všímat mezer v upovídané mysli. Pocit, jaký jsem z toho měl ani nedokážu popsat, je spojen s velkou vděčností.
Vždy, když Tomáš přinesl výtečné jídlo, zjistil, jak jsem na tom a svou přítomností a
inspirativními slovy i ve tmě prosvětlil mé bytí. Pár trefně mířenými otázkami mě bez slitování postavil před odpověď na otázku „Kdo jsem Já“. Děkuji za tu milost.
Možná vás k pobytu ve tmě něco láká, ale zároveň je tam něco, co vám v něm brání. V takovém
případě prozkoumejte, co brání. Je to strach? Tmy se není třeba bát, nic nového děsivého, co není vaše, se zní nevynoří. A to děsivé s vámi už stejně je a jde to:) Nejhorší, co se může ve tmě stát, že to nebudete chtít pustit. Tak to nepustíte a prostě zas vyjdete na světlo, klidně dřív, to je úplně v pořádku.
Přiznám se, že jsem se před vstupem do tmy cítil jak na vlastním pohřbu. Počasí bylo sychravé,nálada smutná i pár pozůstalých se přišlo rozloučit a vynořil se strach ze smrti, z neznáma. Se slovy: „Všichni tam jednou musíme“ na jazyku a s myšlenkou: „Aspoň budu mít natrénováno“ jsem za sebou zaklapl víko rakve, tedy zabouchl dveře Tmaringotky:)
Ahoj Lucko, ahoj Tomáši,
Pokusila jsem se přesunout svoje dojmy na papír a text posílám k nahlédnutí i na stránky 🙂
Bytí ve tmě
Zavřeš za sebou dvoje dveře a kromě absolutní tmy vůbec nevíš, co tě čeká. Vybalíš si těch pár věcí, které sis přinesl, moc jich není, naposledy se rozhlédneš po místnosti a pak už musíš jen zhasnout, což způsobuje zvláštní pocit. Ale uděláš to, protože není moc na co čekat a přišel jsi zažít tmu. Pobyt ve tmě je nádherný, uklidňující, magický. Ale přináší neobyčejně těžký boj s vlastním egem a se vším, co mysl najednou začne tak intenzivně produkovat. Dostává prostor k tomu, aby se předvedla v celé své kráse. Ve tmě toho člověk nemá moc na práci, vlastně vůbec nic, není tam na co koukat, takže mu nezbývá jen pozorovat, co se odehrává v mysli. Ledacos se v hlavě najednou hlásí o pozornost a nelze na to nemyslet. Ostatně každý moc dobře zná efekt věty: „Na to nemysli…“ Najednou tě to začne trochu děsit, protože těch myšlenek je spousta. I těch nepříjemných, bolestivých. Chceš tomu uniknout, dveře jsou odemčené, je možné kdykoliv odejít. Ale ty víš, že to nic nevyřeší. V tu ránu se ještě ozve přechytralé ego a ptá se tě, cože tady děláš a proč radši nejdeš dělat něco normálního. A tak se snažíš mu nepodlehnout a hledáš smysl v tom, že sedíš ve tmě.
Dalším šokem si projdeš, když si uvědomíš, jak dlouhý je každý den, který tady máš strávit. Je potřeba se zbavit toho běžného vnímání času a zkusit přijmout skutečnost, že čas neexistuje. Představíš si, že svět kolem tebe možná taky neexistuje a pokoj, ve kterém sedíš, se vznáší nekonečným vesmírem. Čas neexistuje. Minulost, ta už byla, je pryč, neměnná. Budoucnost? Také neexistuje a hlavně nikdy nenastane, protože vždycky je jen teď. Přítomný okamžik. Zkus to zažít. Je jen teď. Věčnost. Když tohle pochopíš a ucítíš ve svém těle, vnímání času se najednou změní. Opustí tě hrůza z představy, kolik hodin tady máš strávit. Čas najednou nehraje roli, ty nehybně sedíš, vnímáš přítomný okamžik a cítíš, že takto můžeš být celou věčnost. Nic ti nechybí. Většina starostí se týká toho, co se odehrálo v minulosti anebo se teprve má stát a my se toho už dopředu obáváme. Ale v této chvíli, v přítomnosti nám nic nechybí. Je těžké dopracovat se k takovému poznání a trvale ho přijmout, protože ego v tu chvíli začne zvonit jako na poplach, jelikož cítí, že jeho existence je tímto konceptem přítomného okamžiku ohrožena. Klid se najednou vytratí a boj začíná nanovo, neboť mysl ti ráda poskytne dlouhý seznam věcí z minulosti a z budoucnosti, nad kterými je přeci potřeba přemýšlet, do nekonečna se jimi zaobírat a nejlépe když se k tomu přidají emoce, to je najednou přítomný okamžik ten tam a v hlavě hotová diskotéka. A znovu ti kamarád ego zaťuká na čelo proč tady sedíš, je to k ničemu, akorát ti to je nepříjemný. Stačí jen otevřít ty dveře a můžeš jít. A přece to neuděláš. Neodejdeš. Zhluboka se nadechneš, ucítíš trochu pokory a to tě uklidní. Zaposloucháš se do zvuků zvenčí, slyšíš šumějící stromy a káně, které se ozve na pozdrav. Napiješ se vody, protáhneš tělo a zase si sedneš, třeba na jiné místo. A je ti dobře. Uznáváš, že bojovat s myšlenkami nemá smysl a tak hledáš způsob, jak se jimi proklestit a pochopit je. Někdy tě překvapí, co vyvstane na povrch a s jakou intenzitou. Tam venku v denním shonu už jsi na to třeba tolik nemyslel, protože se vždycky najdou jiné věci na práci. Třeba sníst kus dortu v kavárně, koupit dětem nové boty, dokončit projekt v práci a tak dál, těch věcí je spousta. Jenže teď se nemusíš na nic vymlouvat, máš tu vše, co potřebuješ, pohodlnou postel, jídlo, sprchu, teplo a celou věčnost. Nemusíš nic zařizovat. Můžeš se tedy naplno obrátit do nitra a třeba se ptát, kdo jsi. Kdo to je já? Pocítíš existenci vlastního těla a uvědomíš si jeho živost, jak samo dýchá a kolik procesů v něm dokonale funguje bez tvého přičinění. Tvoje tělo je zázrak. Ptáš se dál, jsem já toto tělo? Jsem to, co dělám, co říkám, co si myslím? Buď se tady zastavíš, anebo ti to nestačí a tak pokračuješ dál. Kdo jsem já? Najednou se představy o sobě samém jakoby začínají rozplývat a ztrácejí význam, přestávají stačit k tomu, abys zjistil, kdo jsi, zkrátka to nějak nedokážou popsat. V tu chvíli se ocitneš tváří tvář čistému bytí, které přesahuje hranice tvého těla, mysli a představ, kterými ses doteď snažil utvářet sám sebe. Cítíš, že jsi, již k tomu nepotřebuješ žádný přívlastek. Tvoje já se setkává s Bohem. Ve svém nitru se setkáš s Bohem, s energií, vesmírem, nebo jak tomu chceš říkat. Nekonečný zdroj, který tě stvořil a který skrze tebe dýchá život. Najednou víš, že tato energie tvoří nejen tebe, ale i slunce, planety, stromy a každého člověka. Tvoje přesvědčení či náboženství možná o Bohu říká něco jiného. Mám ale dojem, že náboženství nás mnohdy od Boha spíš oddaluje. A konečně proč pojmenovávat Boha a přisuzovat mu vlastnosti na základě toho či onoho náboženství? Bůh sám řekl: „ Jsem ten, který jsem.“
A tak zažíváš nový stav bytí, který najednou přesahuje hranice tvého dosavadního poznání a vnímání sebe sama. Zažíváš neotřesitelný stav bytí, které nezávisí na existenci tvého fyzického těla. S tímto vědomím jdeš vstříc každé myšlence, která se objeví, a už víš, že neurčuje to, kdo jsi, a tedy s ní nemusíš bojovat, čímž bys jí stejně jen přidal na síle. Zkusíš ji přijmout. Nesouhlasíš s ní, neztotožňuješ se s ní, jen se snažíš ji akceptovat. Pokud to nejde, můžeš to opakovat pořád dokola. Jsou věci, které není jednoduché přijmout. Musíš opravdu chtít a vědět, že to je možné. Tady poznáš opravdový význam slov, že je jednoduché něco říct, ale těžké je to udělat. Jsme přesvědčeni, že to nejde. Ať už jsou to bolestivé zkušenosti, návyky nebo pevně zakořeněné mechanizmy našeho chování a taky všechna ta přesvědčení o nás samých a o lidech kolem nás. Zkoumáš, odkud pocházejí některé škodlivé názory, které doteď utvářely tvoji realitu. Zakusíš tu možnost jim už nevěřit a to v tobě může vyvolat jistou nevoli, nejistotu. Totiž je to mnohdy tak, jak říká Anthony de Mello v jedné ze svých knih, že my se z toho nechceme vyprostit, nechceme být opravdu vyléčeni, chceme jen úlevu. A tak dál sedíš ve tmě a pomalu si uvědomuješ obrovskou tvárnost lidské mysli. Přijde ti to až neuvěřitelný, že se ti nabízí možnost se osvobodit a být skutečně šťastný. A dál se snažíš přijímat to, co tě třeba bolí. Nevzdoruješ, jen s klidem, který tebou proudí, v tom věčném okamžiku vše pozoruješ. Zakusíš sílu opravdového odpuštění, které pramení z hloubi srdce. A taky se usmíváš, protože jsi zažil spoustu krásných věcí a ty se teď v tvé hlavě promítají jako film. Najednou máš chuť se z plna hrdla zasmát a to tě příjemně rozproudí, vstaneš, protáhneš se, dostaneš chuť k jídlu. Jdeš se najíst, což je ve tmě speciální obřad, protože každý pohyb děláš opatrně a pomalu, aby lžíce plná potravy, kterou nevidíš, se po cestě do pusy celá nevyklopila někam do tmy. Vůbec nejlepší je jíst přímo rukama, protože jsi s tím jídlem ve větším kontaktu. Prsty teď fungují jako tvůj zrak. Pracují jinak, než jsi byl doposud zvyklý. Jejich cit se zintenzivní, stanou se aktivnějšími, pozornějšími. Je pozoruhodné, jak se tělo umí adaptovat na nové podmínky a v úplné tmě mimo jiné cítí střídání dne a noci. Dá se to pozorovat i sluchem, neboť s příchodem noci venku všechno ztichne. V temné tmě spíš tvrdě ale najednou se probudíš, uslyšíš ptáky a ucítíš, že je ráno a máš chuť vstát. Pastu na kartáček odměříš šikovnými prsty, usteleš postel, převlékneš se z pyžama, v klidu se nasnídáš ale místo spěchu do práce se dál věnuješ bytí, jak se zpívá v jedné písničce: „ Být, jenom být a nechat srdce bít.“ Protože o to přece v životě jde. A když tě znovu vyděsí uvědomění, že máš před sebou celý den a jak ten někdy může být dlouhý… Znovu se tedy pokusíš vymanit z času a vnímat uklidňující moc přítomné chvíle. Podaří se ti to a ocitáš se ve stavu blaženosti.
Když pak přijde ten moment, kdy vycházíš ven do světla, zažiješ něco nepopsatelně úžasného. Oči, které několik dní odpočívaly, ti poskytnou podívanou, kterou není možné slovy vyložit. Dá se jen zažít díky tmě, po které vždy přichází světlo.
Nádherné místo, kam do zahrady po ránu chodí srnky, kde člověk již po pěti minutách cítí blaho 🙂 Tmaringotka je hezky a funkčně vybavená, klidná a přívětivá a Tomáš je průvodce, kterého ze své nakonec krátké zkušenosti mohu jen doporučit. Jeho plná pozornost, moudrost a vlídnost musí být každému oporou 🙂 děkuji
Pingback: Terapie tmou místa | Léčba tmou