PLANÉ JEDLÉ ROSTLINY

Rádi jíme volně rostoucí rostlinky, které obohacují a zkrášlují náš jídelníček, kdo u nás byl potvrdí (milý úsměv)

Každý z nás má rád lesní jahůdky, borůvky, maliny, ostružiny, lískové ořechy, které chodíme sbírat do lesa. Od časného jara můžeme chodit sbírat také mnoho dalšího podle toho, co nám příroda právě nabízí :

některé pupeny  ( břízu, dub, ovocné stromy…), poupátka ( pampelišek, sedmikrásek), výhonky (chmel), květy (růže svrasklá, tykev, sedmikrásky, pampelišky, len, denivky, jabloň a další ovocné stromy, bezinky, fialky, brutnák, chrpy, levandule, měsíčky, lichořeřišnice, chryzantémy), lístky   (vršky kopřiv, bršlice, šťovík, polníček, potočnice, lichořeřišnice, popenec, pampeliška, jetel, ptačinec žabinec),  kořeny (pupalka, pampeliška, křen, lopuch) a také je mnoho rostlin, které můžeme jíst celé.

Z některých můžeme připravit salát, špenát, polévku, některé jsou skvělé jako koření pro svou zajímavou chuť a květy nejen lahodí, ale  potěší i  očko nad talířem. Níže se s Vámi podělíme o některé známé rostlinky, které jste i u nás viděli nebo můžete vidět  🙂

Bršlice kozí noha – Aegopodium vulgare

Vyskytuje se: Vlhká stinná stanoviště, okraje lesů, parky, křoviny, často vytváří rozlehlé skupiny podrostu. Nitrofilní druh, vyhledává půdy bohaté na živiny.
Jedlé části jsou: sbíráme mladé listy před květem
Doba sběru: od března do května
Obsahové látky: bílkoviny, silice, minerální soli, provitamin A, vitamin C
Recepty: Bršlicový špenát: Touto rostlinou je možné plně nahradit běžně používaný klasický špenát. Budeme potřebovat 0,5 kg čerstvých mladých listů, česnek, 1 cibuli, dvě vejce, 250 ml smetany ke šlehání, sůl, pepř. Na oleji osmažíme cibulku, přidáme bršlici a s trochou vody dusíme cca 20 minut. Přidáme vejce, osolíme, opepříme, nakonec přidáme smetanu a podáváme.
Pozor! Rostlinu lze zaměnit s jedovatým rozpukem jízlivým (Cicuta virosa). Na chuť je však velmi hořký, čímž odrazuje od konzumace.

Čekanka obecná – Cichorum intybus

Vyskytuje se hojně u cest, na mezích, pastvinách, úhorech, rumištích. Vyskytuje se až v podhůří.
Jedlé části jsou: mladé spodní listy, kořen Doba sběru: listy na jaře, kořen na jaře a na podzim
Obsahové látky: Hlavní složkou je polysacharid inulin (až 15 %), dále třísloviny, manit, kaučuk, cholin, aminokyseliny, železo, vápník, měď, vitaminy B, C, P, K.
Zajímavost: Kořen čekanky se začal více využívat jako náhražka zrnkové kávy v Evropě hlavně v letech tzv. kontinentální blokády, kterou r. 1806 vyhlásil Napoleon I. za války s Velkou Británií. Uzavřel tehdy evropské trhy veškerému anglickému zboží ze zámoří, tedy i dovozu surové kávy a třtinového cukru. Tím se dostala cikorka znovu do obliby a začala se dokonce vyrábět. První průmyslová výrobna cikorky byla v Čechách v Mochtíně u Klatov již na začátku 19. stol. Jako lidové jídlo jí označoval i římský básník Vergilius
Recepty: Slovanské pražmo s čekankou: Budeme potřebovat asi 200 g pšenice, a dvě hrsti mladých listů a výhonků čekanky, olej, sůl, koření. Pšenici namočíme do vody a necháme dva až tři dny naklíčit ve studené vodě (vodu alespoň 2 x denně měníme. Mladé lístky čekanky asi 15 minut povaříme, smícháme s naklíčeným zrnem a a zprudka opečeme na oleji. Osolíme a dle chuti okořeníme. Ještě teplé podáváme jako přílohu místo rýže nebo samostatně.
Cikorková káva: Kořeny očistíme od hlíny, nakrájíme je na malé kousky a sušíme v mírně vyhřáté troubě nebo na suchém teplém místě. Do doby než získají hnědou barvu. Umeleme je v mlýnku na obilí nebo na mák. Dávkujeme zhruba jako klasickou kávu. Pokud si chceme pěstovat čekankové výhonky během zimy, tak počátkem podzimu vykopeme kořeny čekanky, uchováváme je v chladu ve vlhkém písku, občas kropíme. Za několik týdnů si můžeme pochutnávat na mladých křupavých výhoncích.

 

Česnáček lékařský – Alliaria petiolata

Vyskytuje se na chladných a stinných stanovištích, okrajích lesů, cest a křovin.
Jedlé části jsou: listy, květy i semena
Doba sběru: Od dubna do srpna Obsahové látky: Glykosidy, hořčiny, éterické oleje, vitamin C.
Recepty: Chutí i vůní připomíná česnek, ale lze použít pouze v čerstvém stavu, varem i sušením ztrácí chuť. Lze použít na chleba, do salátů, i pomazánek.
Salát s česnáčkem: 1 hlávka salátu, 1 červená cibule, lžíce nakrájeného libečku a petrželky, hrst listů česnáčku, 2 lžíce oleje, špetka soli, pepř, šťáva z půlky citrónu. Zeleninu drobně nasekáme a promícháme, podáváme nejlépe chlazené.

Česnek medvědí – Allium ursinum

Výskyt: Tvoří rozsáhlé porosty v lužních lesích, vyžaduje vlhká stanoviště s dostatečným množstvím živin.
Jedlé části jsou: listy, květy, cibule Doba sběru: mladé listy před květem zjara, cibulky málo v době nouze na podzim
Obsahové látky: Obsahuje aminokyseliny allicin a alliin, vinylsulfid, flavonoidy, fruktózu, bílkoviny. Česnek medvědí je také bohatým zdrojem vitamínu C 100 g česneku medvědího obsahuje 150 mg vitaminu C, což je samo o sobě trojnásobkem doporučené denní dávky vitamínu C pro člověka.
Recepty: Česnekové pesto: Zhruba 0,5 kg čerstvých listů, olivový olej, sůl, provensálské byliny, kešu oříšky. Listy omyjeme, pokrájíme a pomocí ručního mixéru rozemeleme na pastu, přidáme koření a sůl podle chuti, napěchujeme nahusto do sklenic a zalijeme olivovým olejem. Pak můžeme přidávat do omáček, na těstoviny, pizzu nebo jako přílohu k masu.
Pozor! Česnek medvědí lze zaměnit s listy konvalinky (Convallaria majalis) a ocúnu (Colchicum autumnalis), tyto rostliny jsou jedovaté, záměnu můžeme vyloučit poměrně snadno, žádný z těchto listů nevydává po rozemnutí česnekovou vůni.

Hluchavka nachová – Lamium purpureum

Vyskytuje se jako synantropní rostlina na rumištích, sídlištích u cest, v zahradách. Je nenáročná na kvalitu půdy.
Jedlé části jsou: Vrcholky prýtů před rozkvětem, mladé listy a květy. Možno využít i hluchavku bílou (Lamium album).
Doba sběru: Vrcholky prýtů a listy je možné sbírat po celé vegetační období, postupně však hořknou. Květy sbíráme v plném květu.
Obsahové látky: Éterické oleje, aminokyseliny, třísloviny, glykosidy, sacharidy, saponin, sliz.
Zajímavost: Původní význam slova špenát představoval kaši z mladých jarních listů různých druhů planých rostlin, mezi nimi se používala i hluchavka.
Recepty: Hluchavková omáčka: 2 šálky na jemno nasekaných listů a vrcholků (můžeme kombinovat také se smetankou, šťovíkem, lebedou), 2 lžíce mouky, 2 lžíce oleje, 1 cibule, sůl, dobromysl, 2 stroužky česneku, nebo 2 lžíce česneku medvědího a cca 100 ml vody nebo mléka. Listy osmažíme na cibuli a dusíme asi 20 min, dochutíme solí, dobromyslí, podlijeme vodou a zahustíme moukou. Přidáme česnek. Podáváme k rýži nebo bramborám.

Chmel otáčivý – Humulus lupulus

Vyskytuje se hojně v křovinách u cest a potoků, na okraji lesů. Vyskytuje se zpravidla na vlhkých, slabě kyselých půdách. Převážně v nížinách.
Jedlé části jsou: Ke konzumaci lze využít mladé chmelové výhonky. Dříve se nazývaly „špargl“ a běžně se konzumovaly.
Doba sběru: do konce května
Obsahové látky: silice, hořčiny (lupulon, humulon), třísloviny, cholin, flavonoidy, pryskyřičné a minerální látky
Recepty: Omeleta s chmelníčkem: 4 vejce, hrst chmelových výhonků, sůl, pepř, máslo, pažitka. Na másle osmahneme delší kousky chmele, zalijeme vejci, posypeme pažitkou a upečeme po obou stranách. Suroviny stačí na dvě omelety.

Jetel luční – Trifolium pratense

Vyskytuje se na rodných loukách a pastvinách, v nížinách i ve vyšších polohách, obohacuje půdu o dusíkaté látky.
Jedlé části jsou: květy a listy
Doba sběru: Listy můžeme sbírat po celé vegetační období, květy od května do října.
Obsahové látky: třísloviny, glykosidy, flavony, fenolitické látky
Zajímavost: Jetel se začal uplatňovat jako pícnina při přechodu z úhorového na trojpolní systém hospodaření, neboť obohacuje půdu dusíkem. Těchto vlastností se využívá dodnes při tzv. zeleném hnojení. V letech neúrody se mlely sušené hlávky jetele na mouku a přimíchávaly se do těsta na chleba v poměru 1:1.
Recepty: Nektarový nápoj: 250 g čerstvých květů vaříme asi 15 minut v 1 litru vody. Necháme vystydnout a dosladíme trochou medu.

Jitrocel kopinatý – Plantago lanceolata

Vyskytuje se na loukách, mezích, pastvinách, zahradách, podél cest, i v parcích a synantropních trávnících. Nejčastěji se vyskytuje na hlubších a vlhčích hlinitopísčitých půdách.
Jedlé části jsou: listy, květenství
Doba sběru: Listy je možné sbírat po celé vegetační období, květenství v plném květu.
Obsahové látky: sliz, třísloviny, flavonoidy, kyselina křemičitá, glykosidy, hořčiny, minerální látky
Zajímavost: Jitrocel byl ve starověku a středověku přikládán na sečné rány rytířů a vojáků. Výborně zastavuje krvácení a hojí podrážděnou pokožku.
Recepty: Tvarohové smaženky: 0,25 kg měkkého tvarohu, 6 lžic listů jitrocele pokrájeného na kousky, 4 vejce, 2 lžíce tuku, 4 lžíce smetany nebo mléka, strouhanka. Utřeme vajíčka s tukem, přidáme tvaroh, listy jitrocele, mléko a strouhanku. Pak smažíme malé bochánky na másle. Podáváme s marmeládou nebo na slano s tvarohem a česnekem.
Jitrocelový sirup proti kašli: listy, cukr. Do většího nejlépe keramického hrnce klademe vrstvy listů a prosypáváme je cukrem. Napěchujeme, zatížíme kamenem a necháme stát 6-8 týdnů v chladu a v temnu. Potom směs slijeme, zahřejme a ještě teplé lijeme do sklenic.
Pečené jitrocelové klásky: olej, sůl, klásky. Květenství zprudka osmažíme na oleji a podáváme se solí. Výborné jako příloha k rýži nebo bramborám.

Jitrocel větší – Plantago major

Vyskytuje se na sušších loukách, rumištích, u cest, na chodnících, je odolný vůči sešlapu.
Jedlé části jsou: listy, klasy, semena
Doba sběru: Mladé listy zjara, květenství červenec až srpen, semena září až říjen.
Obsahové látky: Ze všech druhů jitrocele má nejvíce vitamínu C (přes 70 mg/100 g) dále sliz, flavonoidy, pektiny, bílkoviny, sacharidy, minerály
Recepty: Obalovaný jitrocel: Mladé listy jitrocele většího nebo kopinatého, hladká mouka, tuk na smažení. Na těstíčko 2 vejce, 3 lžíce polohrubé mouky, sůl, 1 lžíce oleje, 1 lžíce vody. Omyté lístky obalíme v mouce a poté v těstíčku, smažíme na oleji, podáváme s bramborem nebo chlebem.

Kokoška pastuší tobolka – Capsulla bursa-pastoris

Vyskytuje se na světlých rumištích, polích, zahradách, cestách.
Jedlé části jsou: květenství, mladé listy z listové růžice, kořeny
Doba sběru: březen–květen
Obsahové látky: cholin, acetylcholin, tyramin, histamin, acetylcholin, saponiny, sirné látky, třísloviny, flavonové glykosidy a větší množství minerálních látek
Zajímavost: Za první i druhé světové války se semena používala jako prostředek podporující srážení krve. Používala se jako náhražka tehdy běžně používané paličkovice nachové (Claviceps purpurea).
Recepty: Kořeny můžeme jíst samostatně brzy z jara i syrové. Lístky a květenství můžeme pro jejich palčivou příchuť přidat do salátů z jarních bylin, hodí se například k listům pampelišky, kozlíčku nebo lebedy.
Pozor! Při nadměrné konzumaci může dojít k otravě. Nekonzumujeme tobolky ve velkém množství, mohou se tvořit krevní sraženiny. Dále kokoška vyvolává zvýšení stahů dělohy, proto by jí neměly konzumovat těhotné ženy.

Komonice lékařská – Melilotus officinalis

Vyskytuje se na okrajích cest, podél silnic, na rumištích.
Jedlé části jsou: mladé listy jako salát, nať
Doba sběru: mladé listy na jaře, nať na čaj v létě
Obsahové látky: kumarin, glykosidy, flavonoidy
Recepty: Mladé listy lze použít do salátu. Aromatické květy je možné použít k aromatizaci likérů a limonád. Komonicový vanilkový puding: Dvě hrsti sušených květů komonice, 0,5 litru mléka, vanilkový puding, cukr. V mléce povaříme komonici asi tak 15–20 minut, scedíme a přidáme pudinkový prášek, dosladíme cukrem. Puding má delikátní chuť a voní po medu.
Pozor! Větší množství kumarinu obsaženého v komonici může vyvolat bolesti hlavy. Proto konzumujeme pouze v malém množství.

Kontryhel žlutozelený – Alechemilla xanthochlora

Vyskytuje se hojně na lukách, pastvinách, v zahradách. Vyhovují mu vlhčí na živiny bohaté půdy. Vyskytuje se v celém vegetačním výškovém pásmu od nížin do horských oblastí.
Jedlé části jsou: mladé listy do salátů, pomazánek, polévek
Doba sběru: od května do září
Obsahové látky: až 8 % tříslovin, hořčiny, flavonoidy, silice, kyselina salyciová, karoten, minerální látky, fosfor, draslík, hořčík
Zajímavost: Ve středověku byla velmi ceněna rosa, jež se po dešti a ráno usazuje v kontryhelových listech, mladé dívky věřily, že pití rosy z kontryhelu jim zajistí věčné mládí a krásu, alchymisté jej zase využívali při hledání kamene mudrců.
Recepty: Tvarohová pomazánka s kontryhelem: 6 lžic drobně nasekaného kontryhele, pažitka, 1 stružek česneku, sůl, voda 1 tvaroh. Tvaroh rozetřeme s trochou vody, solí a česnekem, přidáme kontryhel a trochu pažitky, osolíme a mažeme na čerstvý chléb nebo placky.

Kopřiva dvoudomá – Urtica dioica

Preferuje vlhčí, spíše těžší půdy a stinná stanoviště. Roste hojně na antropicky ovlivněných stanovištích, rumištích, výsypkách, v příkopech, ale i ve vlhkých lesích.
Jedlé části jsou: mladé výhonky, vrcholky starších rostlin před rozkvětem
Doba sběru: březen až duben nebo nově rašící výhonky po kosení na podzim
Obsahové látky: 4 % bílkovin, sacharidy bílkoviny, celulóza, minerální látky, třísloviny, vitaminy, histamin
Zajímavost: Staří Slované používali dle archeologických dokladů stonků kopřiv k výrobě vlákna na šatstvo podobně jako lnu. Je však řidší a má horší kvalitu (Moszyński 1967)
Recepty: Kopřivačka: Do hrnce s vodou namočíme hrubě nadrcenou mouku nebo zrní, asi 2 hrsti na dva l vody, přidáme 6–8 hrstí jemně nasekaných kopřiv, okořeníme solí, česnekem, pokrájeným řebříčkem, cibulí a kmínem. Omastíme sádlem, po odstavení můžeme v polévce rozmíchat vejce nebo šálek kyselého mléka.
Kopřivový špenát: připravíme stejně jako špenát z bršlice (viz sekce recepty bršlice kozí noha). Jen před použitím kopřivu spaříme horkou vodou. Jinak můžeme kopřivové listy přidávat do polévek, do velikonoční nádivky nebo sušené listy používat jako kořenidlo.
Kopřivové těstoviny: 500 g mouky nejlépe pšeničné celozrné, 3–4 vejce, 50 g kopřivy, špetka soli. Kopřivu omyjte a rozmixujte tyčovým mixérem, přidáme vejce, trochu soli a mouku. Vypracujeme těsto, které rozválíme válečkem a nakrájíme na dlouhé a široké nudle. Možné použít strojek na těstoviny. Vaříme v osolené vodě. Pak dochutíme jako klasické těstoviny dle fantazie.
Pozor! Používáme ji výhradně tepelně upravenou, neboť obsahuje toxické látky, jež se rozkládají na neškodné látky při teplotě 80 ˚C. Kopřiva v sobě také může hromadit dusičnany, takže při sběru nutno brát v potaz stav půdy.Systematické zařazení

Kozí brada východní – Tragopogon orientalis

Vyskytuje se na loukách, pastvinách, mezích, při okrajích cest, na rumištích. Vyhovují jí mírně vlhké až vysýchavé hlinité půdy. Preferuje slunečná stanoviště.
Jedlé části jsou: mladé listy, stonky, úbory, kořen
Doba sběru: Kořeny na podzim nebo zjara, mladé listy a stonky od jara do pozdního léta, květy v době květu, nejlépe před rozkvětem.
Obsahové látky: inulin, lipidy, sacharidy, vitamin C
Recepty: Ovesná polévka s kozí bradou: 2 cibule, pažitka, česnek medvědí nebo česnek, 2–3 kořeny kozí brady, mladé listy a prýty kozí brady, litr vody, olej, sůl, koření. Na oleji zpěníme cibulku, zalijeme vodou a přidáme na drobno nakrájené kořeny kozí brady, vaříme do měkka asi 15 minut, před koncem varu přidáme nadrobno nasekanou nať a listy, vsypeme dvě hrsti ovesných vloček jako zavářku, dochutíme česnekem, osolíme, dle chuti okořeníme např. tymiánem nebo dobromyslí, jako dekoraci můžeme přidat i květy kozí brady či sedmikrásky, které nám při konzumaci pak esteticky plavou v talíři. Listy lze použít také do salátů nebo do zeleninových směsí.
Pozor! Semena kozí brady nejsou jedlá, proto nesbíráme odkvetlé květní úbory.

Kozlíček polní – Valerianella locusta

Vyskytuje se na suťových svazích, jako plevel na polích, mezích, náspech a rumištích. V nížinách i podhorských krajinách. Je nenáročný na kvalitu půdy.
Jedlé části jsou: mladé listy, listové růžice
Doba sběru: březen–duben, září–listopad
Obsahové látky: Vyniká obsahem vitamínu C (40–60 mg ve 100 g), dále obsahuje karoten, vitamíny B1, B2 a další. Také obsahuje fosfor, vápník a železo.
Recepty: Nejlepší je využívat kozlíček přímo jako salátovou rostlinu, stačí dochutit jablečným octem nebo solí a olivovým olejem, je možné ho také přidávat do polévek a pomazánek. V současnosti se dají bez problémů zakoupit jeho semena a na zahradě pěstovat jeho šlechtěné kultivary.
Kozlíčkový salát: 3 vejce, jedna větší cibule, 2 lžíce oleje, 1 lžíce octa, cukr, sůl, pepř. Vejce uvaříme na tvrdo, kozlíček nasekáme na kousky, suroviny promícháme, podáváme.

Křen selský – Armoracia rusticana

Vyskytuje se na březích vodních toků, v příkopech, na rumištích. Vytváří rozsáhlé porosty. Vyhovují mu hlinité až jílovité, vlhké až mírně vysýchavé půdy. Nitrofilní druh.
Jedlé části jsou: kořen, listy je možné nakládat jako zelí
Doba sběru: Kořen sbíráme v zimě, v předjaří a na jaře, listy před květem.
Obsahové látky: hořčičná silice (až 2 %), karoten, glykosidy, flavonoidy, vitaminy, hlavně skupiny B, minerální látky
Zajímavost: K pověrám lidového léčitelství se používá křenu selského jako prostředku proti pihám: „Nastrouhej křen do kyselého mléka, nechej 5 hodin stát a tímto se omývej ráno a večer.“
Recepty: Křen s jablky: 0,5 kg jablek, 25–50 g křenu, lžíce cukru, šťáva z půlky citronu. Křen nastrouháme na jemném struhadle, stejně tak jablko, smícháme s cukrem a šťávou z citronu. Uchováváme v uzavřené nádobě v chladu a používáme jako pikantní přílohu.

Kuklík městský – Geum urbanum

Vyskytuje se hojně na rumištích, podél cest a výsypek, v zahradách, lesních okrajích. Od nížin do podhůří. Vyhovují mu vlhké i suché na živiny bohatší půdy.
Jedlé části jsou: oddenek, jarní výhonky
Doba sběru: oddenky od října do listopadu, po odkvětu, výhonky brzy zjara
Obsahové látky: třísloviny, flavonoidy, hořčiny, sacharidy, vitamin C, provitamin A aj.
Zajímavost: Naši předkové používali hojně sušený oddenek kuklíku jako koření do perníků a koláčů. Chutí totiž připomíná k nám dovážené koření skořici a hřebíček.
Recepty: Sušeného oddenku používáme jako náhradu hřebíčku a skořice, nejvhodnější je namlít sušený oddenek v ručním mlýnku na kávu a pak přidávat třeba do ovesné nebo kukuřičné kaše, perníku a koláčů.

Lebeda lesklá – Atriplex nitens

Vyskytuje se hojně na rumištích, skládkách, podél cest, na okrajích polí, jako plevel v zahradách, na polích a na kompostech.
Jedlé části jsou: listy mladých rostlin Doba sběru: Nejlépe na jaře, ale možné je sbírat listy po celý rok
Obsahové látky: saponiny, bílkoviny, minerály – např. vápník, hořčík, fosfor, železo, vitaminy
Recepty: Lebedu a merlík je dobré upravovat jako špenát, můžeme podusit na cibulce či přidávat do salátů.
Gnochi s lebedou: Půl kila noků nebo šišky z bramborového těsta, kilo lebedy, dva stroužky česneku, chilli paprika, panenský olivový olej, parmazán. Dáme vařit slanou vodu na noky, poté je v ní uvaříme. Na pánvi na oleji na středním plamenu opékáme česnek a papriku, obojí nakrájené na kolečka. Když česnek začne zlátnout, přidáme lebedu, nasekanou na jemno. Snížíme teplotu a občas zamícháme. Když jsou noky hotovy, scedíme je, necháme okapat a přidáme do pánve. Promícháme a opékáme asi dvě minuty. Pak přidáme čerstvě nastrouhaný parmazán a můžeme servírovat.
Pozor! Na záměnu s merlíkem zvrhlým, m. smrdutým a m. zedním (Chenopodium hybridum, Ch. vulvaria, Ch. murale), tyto druhy po rozemnutí páchnou a chutnají odpudivě, jsou ke konzumaci naprosto nevhodné.

Lopuch větší – Articum lappa

Vyskytuje se při okrajích cest, polí, plotů, v křovinách na rumištích a smetištích jako synantropní druh.
Jedlé části jsou: kořeny, listy (řapíky i čepele), semena
Doba sběru: kořeny v prvním roce ne jaře nebo v druhém roce na podzim (pak dřevnatí) a semena na podzim, listy zjara.
Obsahové látky: inulin, slizy, třísloviny, hořčiny, pryskyřice, tuky, minerální látky – hlavně vápník, draslík, fosfor
Zajímavost: Lopuch se ve středověku často používal k přípravě vína.
Recepty: Lopuchový kořen s mandlemi: Kořen lopuchu, 50 g nasekaných oloupaných mandlí, 2 bílky, 1 lžíce mouky, máslo na vymazání plechu. Kořen omyjeme, oškrábeme, namočíme do vody s trochou octa, rozkrájíme a vaříme asi 20 minut v mírně osolené vodě. Plátky kořene obalíme v ušlehaném sněhu z bílků s trochou mouky. Dáme na plech, posypeme posekanými mandlemi a zapečeme.
Pečené listy: Mladé řapíky lopuchu uvaříme v osolené vodě a pojídáme jako zeleninu na způsob chřestu

.

Merlík všedobr – Chenopodium bonus-henricus

Vyskytuje se: okraje cest, polí a pastvin, rumiště, skládky
Jedlé části jsou: listy, květenství, nahrazuje špenát
Doba sběru: Květenství se sbírají od dubna do září, listy od května do podzimu.
Obsahové látky: bílkoviny, sacharidy, vitamin C, minerální látky, fosfor, vápník, železo
Zajímavost: Semena merlíku byla přidávána do mouky.
Recepty: Bochánky s merlíkem: 300 g listů (případně mladých lodyh) merlíku, 300 g celozrné mouky, 100–150 g balkánského sýra, hrst jemně drceného starého chleba (lze nahradit strouhankou), 3 vejce, 20 g másla, sůl a koření (např. saturejku, dobromysl, tymián).
Nádivka: Merlík nadrobno posekáme, posolíme a uvaříme z něj špenát. Vaříme jej asi 45 minut – tedy tak dlouho, aby nám vnikla hustá směs s minimem vody. Do špenátu přidáme nadrcený chléb, jedno vajíčko a nadrobno nakrájený (nastrouhaný) balkánský sýr. Podle libosti špenát okořeníme. Vše pořádně promícháme a zahustíme tak, aby nám vznikla tuhá pasta.
Těsto: Smícháme mouku s dvěma vejci, osolíme a přidáme vlažnou vodu a trochu rozpuštěného másla, tak aby se z něj daly tvarovat placičky. Z těsta oddělujeme malé kuličky, z nich tvarujeme placičky a do nich balíme dle velikosti asi jednu lžíci merlíkové směsi, vaříme v osolené vroucí vodě.
Pozor! Lze konzumovat i ostatní druhy merlíku a lebedy, jen pozor na záměnu s merlíkem zvrhlým, m. smrdutým a m. zedním (Chenopodium hybridum, Ch. vulvaria, Ch. murale), tyto druhy po rozemnutí páchnou a chutnají odpudivě, jsou ke konzumaci naprosto nevhodné.

Mochna husí – Potentila anserina

Vyskytuje se na okrajích cest, železničních náspech, rumištích, preferuje na živiny bohaté vlhčí půdy.
Jedlé části jsou: Listy a květy sbíráme od května do srpna, kořeny vyrýváme od září do zimy
Doba sběru: Oddenek, květy a listy sklízíme v době květu.
Obsahové látky: třísloviny, pryskyřice, kaučuk, flavonoidy, cholin, vitamin C
Recepty: Z listů lze připravit polévku, kořeny připomínají chutí pastinák. Používají se vařené nebo se dají usušit a namlít na moučku.

Orobinec širokolistý – Typha latifolia

Vyskytuje se při březích rybníků, nebo klidných vodních toků, tůních, mokřadech, vodních příkopech, preferuje bahnitý podklad, bohatý na živiny. Roste od nížin do podhůří.
Jedlé části jsou: Oddenky, mladé výhonky, palice, semena. Podzimní oddenky bývají až jeden metr pod zemí a dobývají se háky, Zato jsou dlouhé 0,5–2 m. Nejdříve se očistí, rozřežou na kousky asi 1 cm x 1cm. Třísloviny můžeme odstranit louhováním, namočíme do vody a 2x až 3x denně měníme vodu. Sušíme oddenky na slunci nebo u kamen. Poté nameleme. Mouku můžeme použít na kaši nebo do těsta.
Doba sběru: Oddenky se sbírají na podzim, v zimě nebo časně zjara, prýty a výhonky na jaře, samčí květenství v květnu a v červnu (před opylením, pak opadávají).
Obsahové látky: škrob, sacharidy, organické kyseliny, celulóza
Zajímavost: V minulosti se chmýru z palic používalo k vystlání peřin nebo polštářů místo peří, z oddenku se mlela mouka. Listy se používaly k pletení ošatek, klobouků, rohoží a jiného pleteného zboží. Z oddenku se mlela mouka. Dále se sbíral pyl ze samčích květenství rovněž místo jemné mouky. Pekly se z ní placky (Henshel 2004).
Recepty: Vařené oddenky: Oddenky vykopeme, omyjeme, oloupeme, vaříme jako brambory a používáme jako přílohu. Pražené doutníky Samčí vrcholky květenství vaříme 2–3 minuty v osolené vroucí vodě a pak zprudka osmažíme na oleji. Okusujeme jako kukuřici.
Orobincová „aloe vera“: Prýty a mladé stonky očistíme a nadrobno nakrájíme, necháme macerovat ve vodě alespoň 4 hodiny, vychladíme a osladíme medem, pokud máme k dispozici, dochutíme lžičkou strouhaného zázvoru a skořicí nebo namletým oddenkem kuklíku městského (Geum urbanum).
Kaše z orobincové či rákosové mouky: 400 g hrubě drcené mouky, 2 hrsti křížal, 2 lžíce medu, sádlo. Mouku a křížaly namočíme přes noc, vaříme asi půl hodiny, osladíme medem a omastíme sádlem či polijeme mlékem.
Pozor! Na záměnu s jedovatým kosatcem žlutým (Iris pseudacorus), juvenilní rostliny vypadají podobně. Orobinec je tužší a žije ve větších skupinách

 

Pcháč zelinný – Cirsium oleraceum

Vyskytuje se: Vlhká stanoviště, břehy vodních toků, rybníků, mokřady, louky, prameniště.
Jedlé části jsou: listy, lodyha, kořen Doba sběru: Listy od dubna do října, lodyhy v červenci a v srpnu. Kořeny v prvním roce života.
Obsahové látky: alkaloidy, třísloviny, silice, pryskyřice, flavonoidy
Zajímavost: Na Sibiři byl v minulosti pěstován jako zelenina pro svoji vysokou odolnost.
Recepty: Mladé stonky možno jíst za syrova. Z listů se dá připravit salát, polévky, zeleninový nákyp, i špenát.
Polévka zelinná s bylinkovými knedlíčky: 200 g nadrobno nasekaných listů pcháče, 30–40 g oleje, 2 lžíce mouky, 0,8 l vody nebo vývaru, 100 ml mléka, sůl, koření.
Na knedlíčky: 100 g bylinek (bazalka, kopřiva dobromysl, pažitka) 10 g oleje, strouhanka, 1 vejce, sůl.
Polévka: Byliny podusíme na oleji, zalijeme vodou nebo vývarem, mouku zamícháme s trochou vody, vlijeme do polévky jako zavářku a trochu povaříme, před koncem vaření přidáme knedlíčky, možno přidat také nadrobno nakrájenou kořenovou zeleninu, výborná je strouhaná řepa. Polévku můžeme na talíři dozdobit např. květy sedmikrásek.
Knedlíčky: Na rozehřátý olej dáme strouhanku, bylinky a vejce se solí, trochu osmažíme a umícháme husté těsto, lžičkou ho přímo z pánve házíme do polévky, kterou pak necháme ještě alespoň 5 minut vařit.
Pozor! Na osténky na konci listů, před konzumací je lepší listy alespoň spařit horkou vodou nebo osténky z listů ostříhat.

Plicník lékařský – Pulmonaria officinalis

Vyskytuje se: Lužní lesy, dubohabrové porosty, vlhčí louky, křoviny. Typická bylina jarního fenologického aspektu.
Jedlé části jsou: listy i celé prýty
Doba sběru: časně zjara
Obsahové látky: slizy, alantonin, flavonoidy, kyselina křemičitá, minerály, provitamin A, vitamin C
Recepty: Typická rostlina vhodná pro jarní saláty, spolu s orsejem, prvosenkou, sedmikráskami a violkou patří k prvním jarním rostlinám. Nejvhodnější je konzumovat čerstvé nadrobno nasekané listy těchto bylin ve směsi. Dochutíme pouze olivovým olejem a vinným nebo jablečným octem.
Pozor! Rostlinu nevytrháváme, ale řežeme těsně nad zemí.

Podběl lékařský – Tussilago farfara

Vyskytuje se: Okraje cest a silnic, rumiště, vlhká pole a kamenitá místa od nížin do horského stupně. Nitrofilní druh.
Jedlé části jsou: květy, listy
Doba sběru: květy od března do dubna, listy od dubna do listopadu
Obsahové látky: glykosidy, třísloviny, sliz, inulin, kyselina gallová
Recepty: Mladé listy lze použít do salátů, starší listy je lépe povařit. Květy sušíme na čaj.
Drožďová pomazánka s listy podběle: 100 g droždí, 1 hrst jemně nasekaných listů podběle, 2 lžíce ovesných vloček, 1 vejce, 1 cibule, 2 stroužky česneku. Droždí osmažíme na cibuli, aby bylo tekuté, do vejce zatím vmícháme všechny ostatní přísady a vlijeme na pánev, podlijeme a chvíli podusíme. Mažeme na čerstvý chléb.

Popenec břečťanovitý – Glechoma hederacea

Vyskytuje se na loukách, v lesích, parcích, zahradách, při okrajích cest, na březích vod.
Jedlé části jsou: mladé výhonky, listy
Doba sběru: Možno sbírat po celé vegetační období, ale nejchutnější jsou brzy zjara – v dubnu a v květnu
Obsahové látky: třísloviny, silice, saponiny, minerální látky, hořčiny, silice, organické kyseliny
Zajímavost: Naši předkové považovali popenec za magickou rostlinu, využívali jej také jako koření a přidávali ho do polévek a omáček. Ve středověku se věřilo, že chrání před morem a čarodějnictvím
Recepty: Bramborová polévka s planými rostlinami: 300 g brambor, 1 mrkev, 1 cibule, 1 šálek nadrobno nakrájeného listí a natí planých rostlin (popenec ale i kopřiva, kozlíček, bršlice, šťavel), 1 l vody nebo vývaru, 50 g oleje, 2 lžíce mouky, 100 ml kysané smetany, sůl, majoránka. Osmažíme cibuli, na ní lehce osmahneme listy popence, lehce podusíme a zaprášíme moukou, přidáme syrové na menší kousky nakrájené brambory a mrkev. Lehce podusíme, poté zalijeme vodou a povaříme až brambory a mrkev změknou. Osolíme a po odstavení přidáme kysanou smetanu nebo jogurt, můžeme okyselit šťavelem.

Potočnice lékařská – Nasturtium officinale

Vyskytuje se u chladných a čistých, většinou tekoucích vod, roste v prameništích, potocích, příkopech a na vlhkých loukách.
Jedlé části jsou: Ostře kořeněná chuť, zjara sklízíme listy a lodyhy, možno použít do salátů i polévek, vhodná jako koření, semena můžeme použít místo pepře.
Doba sběru: od dubna do září
Obsahové látky: vysoký obsah vitaminů A, C, D, hořčičné silice
Zajímavost: Staří Řekové považovali tuto bylinu za užitečnou při léčbě „chorého mozku“. Vzniklo dokonce i starořecké úsloví „ Jez potočnici, ať jsi bystřejší žák.“
Recepty: Bylinkový sýr: 100 g strouhaného sýra, 1 vejce, 1 lžička celozrnné pšeničné mouky, šálek mléka, 2–3 lžíce potočnice. Sýr, vejce, mléko a mouku rozehřejeme a chvíli povaříme, vmícháme máslo, sůl a bylinky. Ještě teplé vlijeme do formy na sýr, nejlépe dřevěné, a necháme vychladnout.
Polévka z potočnice: 100 g čerstvé potočnice, 60 g másla, 2 cibule, 1 velká brambora, 2 lžíce hladké mouky, 2 a půl hrnku zeleninového vývaru, 180 ml smetany, sůl, pepř. Potočnici osmahneme spolu s nadrobno nakrájenou bramborou na cibuli a půlce másla (30 g). Ze zbylého másla a mouky připravíme jíšku. Pomalu přiléváme vývar, přidáme brambory s potočnicí.
Pozor! Chráněný druh – silně ohrožený, sbíráme málo s ohledem na velikost lokální populace, nejlépe jen několik lístků z jedince. Nadměrná spotřeba může vyvolat díky hořčičné silici podráždění žaludku, ledvin a močového měchýře.

Prvosenka jarní – Primula veris

Vyskytuje se: louky, paseky, okraje lesů, dubo-habrové porosty
Jedlé části jsou: Celá rostlina s výjimkou oddenku. Květy na čaj nebo do cukroví, listy upravujeme jako zeleninu, nebo přidáváme do salátů
Doba sběru: Květy se sbírají od dubna do května, listy nejlépe před rozkvětem.
Obsahové látky: zejména saponiny, dále glykosidy, sacharidy, flavonoidy, vitamin C, kyselina křemičitá
Recepty: Pohanské bonbony: Cca 100 g květů namočíme do menšího množství vody a necháme je nasáknout, přivedeme k varu a přisypáváme cukr, dokud nám tekutina nezkaramelizuje.
Pozor! Jedná se o chráněný druh. Při sběru petrklíče k léčebným účelům sbíráme jen tolik květů, kolik skutečně potřebujeme, abychom neohrozili lokální populaci. Pokud sbíráme listy, tak oddělíme jen pár lístků z listové růžice, to umožní rostlině bez problémů přežít.

Ptačinec prostřední – (žabinec) – Stellaria media

Vyskytuje se: vlhká, stinná stanoviště na půdách bohatých na živiny, od nížin do podhůří.
Jedlé části jsou: Sbíráme celé rostliny a používáme je do zeleninových jídel a salátů, má jemnou chuť.
Doba sběru: Lze sbírat po celý rok i v zimě.
Obsahové látky: karotenoidy, slizy, saponiny, glykosidy
Zajímavost: V lidovém léčitelství se používal jako posilující prostředek, zevně na rány, ekzémy a lupenku.
Recepty: Houbová polévka s ptačincem: 1,5 l vody, hrst čerstvých hub, 2 brambory, 1 cibule, 1 lžíce krup, 2 stroužky česneku, hrnek pokrájeného ptačince, petrželka, pepř, sůl, smetana. Houby, kroupy, pokrájenou cibuli a brambory uvaříme ve vodě, přidáme česnek a ptačinec, osolíme, opepříme, necháme projít varem. Do hotové polévky můžeme přidat trochu nakrájené petrželky nebo smetanu.

Pupalka dvouletá – Oenothera biennis

Vyskytuje se převážně na sušších loukách, železničních náspech, na rumištích, v opuštěných kamenolomech, na výsypkách.
Jedlé části jsou: Listy, výhony, kořeny, zralá semena, v současnosti se pupalka pěstuje na pupalkový olej využívaný v kosmetice i ve farmacii.
Doba sběru: Mladé výhony a listy sbíráme pokud možno v prvním roce života nebo před rozkvětem, kořeny vykopáváme na podzim, nebo na jaře, květy v létě, zralá semena na podzim.
Obsahové látky: třísloviny, slizy, minerální látky, flavonoidy, bílkoviny, škrob, kyselina linoleová (10 %)
Recepty: Mladé listy jsou lehce nahořklé, lze je však použít do salátu, nejlépe ve směsi s pampeliškou nebo ostatními salátovými bylinami (jitrocel, jetel, řeřicha, kozlíček, lebeda, sedmikráska). Kořeny pupalky se využívali od pradávna jako kořenová zelenina chutí připomínající tuřín. Jsou až 160 cm dlouhé.
Pupalka po asijsku: Kořeny pupalky, čínské zelí nebo listy bršlice či kopřivy, bambusové nebo chmelové či čekankové výhonky, olej, sójovou omáčku, kari, chilli, sůl. Kořeny očistíme, nakrájíme na kolečka, lehce osmahneme, podlijeme a podusíme. Když změknou, přidáme čínské zelí a ještě krátce dusíme, přidáme nadrobno nasekané chmelové nebo čekankové výhonky, ochutíme sójovou omáčkou, kari, chilli a solí. Podáváme s rýží.
Pupalkový kořen ve smetaně: Pro dvě osoby 300 g kořenů pupalky dvouleté, 1 malá cibule, olej k dušení, 1/8 l smetany ke šlehání, sůl, pepř, petržel. Kořeny pupalky oškrábeme a nakrájíme na kolečka, lehce je orestujeme na cibuli, přidáme nasekané listy petržele a dusíme do měkka asi 30 minut, přilijeme smetanu a dochutíme solí a pepřem. Podáváme s rýží nebo nudlemi či bramborami.

Puškvorec obecný – Acorus calamus

Vyskytuje se při stojatých vodách, jako jsou rybníky, slepá říční ramena, dolní toky řek, mokřady, tůně, bažiny.
Jedlé části jsou: klásky, oddenek – používá se v malém množství čerstvý nebo sušený jako koření, většinou do sladkých jídel a k ovoci nebo k dochucování alkoholických žaludečních likérů a tinktur.
Doba sběru: oddenky na podzim, na jaře, klásky na počátku květu
Obsahové látky: silice, třísloviny, sacharidy, slizy, hořčiny, vitamin C
Recepty: Ovocný salát s puškvorcem: asi 3 cm oddenku puškvorce, 3 jablka, 2 hrušky, 2 banány, hrst rozinek. Ovoce nakrájíme na malé kousky, oddenek nastrouháme na jemno a vše promícháme, necháme odpočinout alespoň hodinu v chladničce. Výborné jsou také jeho klásky pražené na oleji.
Pozor! Pokud použijeme příliš mnoho oddenku, pokrm zhořkne.

Rozrazil potoční – Veronica beccabunga

Vyskytuje se: břehy stojatých nebo mírně tekoucích vod, vlhké louky, preferuje slabě kyselé bahnité půdy. Roste od nížin do podhůří.
Jedlé části jsou: celá rostlina bez kořenů
Doba sběru: Nejlépe sbíráme listy a mladé prýty začátkem kvetení.
Obsahové látky: hořčiny, glykosidy, flavonoidy Zajímavost: Lidově se rozrazilu říká bouřka a věřilo se, že když se tato bylina utrhne za slunného teplého letního dne, do večera to přinese déšť a hromobití.
Recepty: Salát z rozrazilu a potočnice: Asi dva šálky rozrazilu smícháme se dvěma šálky potočnice, můžeme přidat rajče a cibuli, zalijeme trochou jablečného octa, osolíme, podáváme.
Pozor! Vařením listy rozrazilu zhořknou, proto ho používáme zpravidla jen v čerstvém stavu.

Řebříček obecný – Achillea millefolium

Vyskytuje se: slunné sušší louky, okraje cest, rumiště, suťové porosty, zahrady, synantropní druh. Je nenáročný na kvalitu půdy.
Jedlé části jsou: Mladé listy před vytvořením květní lodyhy, vršky lodyh před rozkvětem.
Doba sběru: časně na jaře listy, květenství od června do října
Obsahové látky: silice, flavonoidy, hořčiny, třísloviny, inulin, kyselina askorbová, minerální látky
Recepty: Polévka z planých rostlin: 3 hrnky směsi bylin (řebříček, jitrocel, ostružiní, maliní, kopřiva, bršlice), 2 lžíce másla, zeleninový bujón, vejce, kmín, 2 stroužky česneku. Byliny krátce podusíme na másle a zalijeme asi 1,5 litrem vody, můžeme přidat zeleninový bujón, kmín, sůl a pepř. Před ukončením varu přidáme vajíčko a prolisovaný česnek a promícháme. Podáváme s chlebem nebo samostatně.
Dušený řebříček: Hrst listů řebříčku, lžička másla, jedno vejce, sůl. Hrst listů řebříčku dáme podusit do malého kastrůlku s trochou vody. Dusíme deset minut. Pak listy vhodíme na pánev s rozpáleným máslem. Chvíli pražíme, poté přidáme jedno vejce a mícháme, dokud neztuhne. Osolíme. Podáváme s chlebem.

Řepík lékařstký – Agrimonia eupatoria

Vyskytuje se: suché, světlé louky a pastviny, zahrady, okraje lesů, při cestách
Jedlé části jsou: mladé listy, květenství
Doba sběru: mladé listy na jaře, květenství v plném květu
Obsahové látky: hořčiny, silice, třísloviny
Zajímavost: Řepík lékařský byl velmi oblíbenou léčivkou v antickém Řecku. Nejvíce se používal při léčbě psychických a duševních poruch, přidával se do koupelí nebo se pil jako čaj. Věřilo se, že zahání negativní energie a entity způsobující duševní poruchy.
Recepty: Čočka s listy řepíku: 2 šálky čočky, 2 šálky nadrobno nakrájených listů řepíku, 2 lžíce mouky, dvě lžíce oleje, 1 cibule, sůl, dobromysl, 2 stroužky česneku nebo několik listů česneku medvědího. Řepík dusíme na osmažené cibuli asi 15 minut. Čočku uvaříme, zvlášť lépe je namočit ji den předem s bobkovým listem. Smícháme a podáváme za tepla, možno s vejcem.

Řeřišnice luční – Cardamine pratensis

Vyskytuje se: vlhké louky, meze, lužní lesy, preferuje člověkem obhospodařovaná stanoviště.
Jedlé části jsou: Celá rostlina kromě kořenů, chutí připomíná řeřichu, možno použít do salátů, polévek, pro zvýraznění chuti.
Doba sběru: Do odkvětu, nejlépe však před rozvinutím květů.
Obsahové látky: glykosidy, hořčiny, vitamin C
Zajímavost: Kdysi bývala důležitým preventivním prostředkem proti kurdějím.
Recepty: Houby s řeřišnicí: olej, houby (májovky nebo žampiony, popřípadě hlíva), kmín, sůl, pepř, česnek nebo česnek medvědí. Na oleji zprudka opékáme nadrobno nakrájené houby s řeřišnicí, závěrem osolíme a přidáme česnek medvědí. Podáváme s chlebem nebo rýží.
Pozor! Nadměrnou konzumací čerstvých rostlin může dojít k podráždění zažívacího traktu.

Sedmikráska chudobka – Bellis perennis

Vyskytuje se hojně na loukách, v parcích, zahradách, preferuje na živiny bohaté půdy.
Jedlé části jsou: listy, květní pupeny a květy, do salátů, polévek, květní pupeny podporují látkovou výměnu, čistí krev a odvodňují. Je soudobou dekorací pro saláty na evropských trzích.
Doba sběru: po celý rok
Obsahové látky: silice, saponiny, třísloviny, flavonoidy, bílkoviny, sacharidy, karoten, vitamin
Zajímavost: Sedmikráska se pojí s čistotou a nevinností. Podle křesťanské legendy vyrostly sedmikrásky ze slz, které uronila Panna Maria, když její rodina prchala do Egypta. Známé je lidové říkadlo „Chcete-li získat lásku, noste při sobě sedmikrásku.“ Často se proto dříve ze sedmikrásek pletly svatební věnce pro nevěstu i ženicha.
Recepty: Sedmikráskový sirup: 250 g květů sedmikrásky, půlka citrónu, 40 g cukru, jeden litr vody. Květy zalijeme vroucí vodou, přidáme na kolečka pokrájený citron, necháme louhovat přes noc. Přecedíme, osladíme a svaříme do hustoty sirupu. Můžeme plnit do sklenic a v zimě přidávat do čaje.
Hlávkový salát se sedmikráskou: hlávkový salát, 2 lžíce jablečného octa, sůl. Do hlávkového salátu přidáme několik růžic listů sedmikrásky, navrchu ozdobíme květy, zalijeme octovou zálivkou.
Sedmikráskový špenát: Mladé lístky sedmikrásky opereme a povaříme ve vodě. Po zcezení lístky jemně posekáme, hodíme na cibulku, zaprášíme moukou a krátce povaříme, můžeme přidat jedno až dvě vejce. Dochutíme solí, pepřem a rozetřeným česnekem.

Sléz lesní – Malva sylvestris

Vyskytuje se na okrajích lesů, potoků a na mezích, rumištích, v zahradách. V teplejších oblastech.
Jedlé části jsou: Mladé lístky, výhonky, květy, plody (takzvané chlebíčky) můžeme přidávat do polévek, omáček, salátů, květy je možné použít jako dekoraci dortů či jednohubek a chlebíčků.
Doba sběru: Listy se sbírají zjara, květy v době květu, plody po odkvětu průběžně do konce léta.
Obsahové látky: slizy, fenolové kyseliny, flavonoidy, antokyanové glykosidové barvivo malvin, třísloviny, silice, vitamin C, karoten
Zajímavost: Květů slézu se dříve užívalo i k barvení vlny a nápojů.
Recepty: Zeleninový nákyp: 1 šálek rýže, 50 g oleje, 1 cibule, 1 hrnek listů slézu, 1 nastrouhaný brambor, dva šálky vody, 2 lžíce škrobu, sůl, koření. Rýži uvaříme do měkka, na cibulce osmahneme listy slézu a vše smícháme dohromady i se syrovým nastrouhaným bramborem, dáme do pekáče a zapečeme v troubě.

Smetanka lékařská – Taraxacum officinale

Vyskytuje se: na travnatých plochách, na polích, mezích, v zahradách, parcích, na pastvinách, podél cest, u chodníků. Preferuje světlá stanoviště, snáší vlhké i sušší půdy.
Jedlé části jsou: kořen, (v malém množství), listy, květenství
Doba sběru: listy zjara, kořeny vykopáváme na podzim, v menším množství používáme jako kořenovou zeleninu.
Obsahové látky: hořčiny, kaučuk, třísloviny, cukry, organické kyseliny, glykosidy, steroly, saponiny, minerální látky, karoten, vitamin C
Zajímavost: Na svátek sv. Jiří se tradičně pilo pampeliškové víno. Podle pohanské tradice byly taky zlaté květy pampelišek symbolem slunce a dokazovaly již jasný konec zimy.
Recepty: Salát z pampelišky s rajčaty: 2–3 šálky mladých listů pampelišky, 3–4 rajčata, 2 menší cibule, trochu olivového oleje, sůl, voda, koření. Zeleninu a listy pampelišky nakrájíme, přidáme asi 2 lžíce olivového oleje, sůl a koření (např. bazalku, dobromysl, pertželku).
Salát s jogurtem: 2–3 šálky mladých listů pampelišky, 1 bílý jogurt, 2 lžíce nadrobno nasekané pažitky.
Pampeliškový med: Asi 400 květních úborů pampelišky, 2 kila cukru, 2 citrony, voda. Květy vložíme do většího hrnce, přidáme citróny nakrájené na kolečka. Zalijeme vodou a vaříme asi 30 minut. Odstavíme a necháme odležet přes noc. Druhý den směs přecedíme přes plátno. Do získané pampeliškové šťávy přidáme cukr a za častého míchání směs vaříme 1,5 hodiny, než med začne houstnout. Hotový med nalijeme do čistých sklenic a uzavřeme víčkem.
Pozor! Starší listy jsou hořké, sbíráme proto nejlépe jen mladé, co nejmenší listy.

Šťavel kyselý – Oxalis acetosella

Vyskytuje se: stinné vlhké lesy, často tvoří souvislé porosty.
Jedlé části jsou: Listy i květy, mají nakyslou příchuť.
Doba sběru: Po celý rok, lze sbírat i pod sněhem.
Obsahové látky: bílkoviny, sacharidy, kyselina šťavelová, slizy, enzymy, minerální látky
Recepty: Bramborový salát s jablky: 0,5 kg brambor, 0,5 kg jablek, 2 cibule, šálek šťavele, 4 lžíce majonézy, 1 bílý jogurt, sůl, pepř, cukr. Uvařené a oloupané brambory a jablka nakrájíme na kostičky, cibuli na proužky a přidáme nadrobno nasekaný šťavel. Osolíme, opepříme, přidáme trochu cukru a nakonec vmícháme majonézu s jogurtem.
Pozor! Vzhledem k přítomnosti kyseliny šťavelové, která odvápňuje organismus, ho nepožíváme ve větším množství.

Šťovík kyselý – Rumex acetosa

Vyskytuje se: louky, pastviny, okraje cest, rumiště, preferuje půdy s dostatkem dusíku
Jedlé části jsou: mladá nať a listy, semena na mouku
Doba sběru: Nejlépe je sbírat v dubnu a květnu, ale možno po celé vegetační období.
Obsahové látky: třísloviny, silice, flavonoidy, karotenoidy, minerální látky, hlavně železo
Recepty: Špenát a šťovík: Polovice špenátu a polovice šťovíku se syrové pohromadě rozseká na drobno. Voda se vymačká. Vše se dá do kastrolu, ve kterém je na dně kus másla, 1 cibule, kus syrové šunky, to se osolí a tak pohromadě se dá dusit až do měkka. Mezitím se na másle osmaží mouka, šalotka či cibule, polévkou se zavaří a tou omáčkou se pak špenát a šťovík polejí
Pozor! Stejně jako šťavel obsahuje šťovík kyselinu šťavelovou, jež odvápňuje organismus a může poškodit ledviny. Kombinujeme pojídání syrového šťovíku s mléčnými výrobky, tepelně upravený je považován za neškodný.

Violka vonná – Viola odorata

Vyskytuje se: Na okrajích listnatých a smíšených lesů, u potoků, v zahradách, parcích a sadech.
Jedlé části jsou: Listy i květy můžeme použít do salátů, polévek, květy hlavně k dekoraci. Listy obsahují hodně slizu a jsou proto vhodné k zahušťování polévek.
Doba sběru: zjara před a na začátku květu
Obsahové látky: slizy, saponiny, silice, kyselina salicylová, flavonoidy, vitaminy, minerální látky
Zajímavost: Violka vonná byla dlouho užívána v elixírech lásky, antičtí Řekové si květinu vybrali jako symbol plodnosti. Před rozšířením lakmusového papírku byl k indikaci pH používán nálev z fialek v kyselém prostředí červený, v zásaditém zelený.
Recepty: Kandované květy: 3 hrnky květů, 3 hrnky cukru, 4 dcl vody. Vodu přivedeme k varu, do horké vody přidáváme cukr, až vznikne nasycený roztok. Do něj ponoříme fialkové květy a necháme vychladnout. Proslazené květy sušíme na mřížce, aby mohla odkapat přebytečná tekutina. Skladujeme v nádobě mezi listy voskovaného papíru (brání slepení).
Pozor! Fialek existuje asi 400 druhů, v Evropě jich roste asi 30. Jsou jedlé všechny, ale nejlépe sbíráme pouze vonné druhy.

Vrbka úzkolistá – Epilobium angustifolium

Vyskytuje se zejména v lesích a na stanovištích blízkých lesu, světlinách, pasekách u lesních cest, v příkopech, na rumištích.
Jedlé části: Listy, vrcholky prýtů – upravují se jako chřest, nebo se mohou přidávat do polévek a salátů, oddenky, dají se jíst syrové nebo vařené.
Doba sběru: Zjara listy a vrcholky před květem, oddenky na jaře a na podzim.
Obsahové látky: třísloviny, slizy, pektiny a cukry, vitamin C.
Zajímavost: Čaj z této byliny je znám u východních Slovanů jako Ivanův čaj, působí proti nespavosti, migréně a má celkový uklidňující účinek na nervovou soustavu.
Recepty: Salát z vrbky: Mísa mladých vrcholků vrbky, 50 g lískových oříšků, 2–4 vejce, sůl, pepř, trocha rozpuštěného másla. Vrcholky vrbky vaříme 5–10 minut v osolené vodě se lžící citronové šťávy. Lískové oříšky opražíme a podrtíme. Vejce uvaříme natvrdo. Vrcholky vrbky osolíme, opepříme, polijeme rozpuštěným máslem a posypeme rozdrcenými oříšky a nadrobno nakrájenými vejci. Podáváme s chlebem.
Pozor! Při nadměrném pití Ivanova čaje (sušených listů), může dojít k podráždění zažívacího traktu (Henshel 2002